Soukupova euforie v Soči. Od zlověstného pádu přes Rybářův řev až k olympijskému bronzu
Byla to placka nečekaná, ale o to příjemnější. Je to na den přesně deset let od chvíle, kdy Jaroslav Soukup vybojoval pro Českou republiku na olympijských hrách v Soči bronz v zahajovacím sprintu a postaral se tak o první českou biatlonovou medaili ze zimních Her v historii. "Nechápal jsem, když mi hlásili, že jsem vepředu," kroutil hlavou. Jaké chvilky euforii předcházely?
Na trať vyrazil se startovním číslem 40 a od úvodu se držel mezi nejlepšími v průběžném pořadí.
První střelbu vleže zvládl svižně, bez chyby a zařadil se na třetí místo.
Na náročné trati Soukup nepolevoval v tempu, a když i při položce vestoje sestřelil všech pět terčů, bylo jasné, že bojuje o medaili.
Po druhé střelbě dokonce opouštěl stadion s nejlepším časem.
Pak ovšem přišel mimořádně náročný závěr.
Na desetikilometrové trati si Soukup sáhl na dno sil, velkému finiši norské legendy Oleho Einara Björndalena a Rakušana Dominika Landertingera však neodolal.
Následně přišlo čekání.
Fáze, která se postupně přelila v obrovskou radost.
Soukup o necelou sekundu ustál tlak Rusa Antona Šipulina, a když Ital Lukas Hofer pokazil poslední výstřel, mohl se český biatlonista začít radovat z olympijské medaile. "První dvě kola to docela šlo, v půlce třetího mi fakt došlo. Ale je to nádhera," smál se.
Ještě několik minut po skončení závodu nemohl uvěřit, že se mu podařilo získat medaili. "Přál jsem si to, ale netušil jsem, že to vyjde. Nechápal jsem, když mi hlásili, že jsem vepředu. Že jsem druhý, první. Snažil jsem se jet co nejrychleji a vyšlo to na to třetí místo."
Soukup se tak 8. února 2014 postaral o první českou biatlonovou medaili z olympijských her v historii. Tehdejším maximem bylo čtvrté místo Ivana Masaříka z Nagana v roce 1998.
"Hodně lidí zmiňuje, že v biatlonu nikdy žádná medaile na olympiádě nebyla, tím je výjimečná. A hlavně olympiáda je jednou za čtyři roky," řekl Soukup a přiznal, že ani sám nečekal, že by mohl překvapit hned na úvod olympiády.
Přitom jen rok a půl předtím při soustředění ve Slovinsku během jednoho sjezdu ve vysoké rychlosti upadl a přivodil si vážná zranění, že se tehdy dokonce mluvilo o konci jeho kariéry.
Soukup se ale dokázal vrátit už ziskem medaile ve štafetě v následující sezoně na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě a v Soči svůj úspěch dokonal olympijským bronzem. Navíc pak ještě o pár dní později přidal se smíšenou štafetou stříbro.
A to na něj musel čas od času tehdejší trenér Ondřej Rybář zvýšit hlas, aby šel na trénink.
A nejen to. Soukupa dokonce nutil, aby vůbec naskočil do předchozí sezony, protože se po oné nehodě necítil vůbec dobře. "Asi fakt bylo potřeba, že na mě byl drsnej, vůbec se se mnou neprděl. Udělal dobře, musím říct zpětně," přiznal radostně Soukup.
