Moravec: Zlato nikdy nebylo tak blízko. Ale za týden budu ještě spokojenější
Hochfilzen – Ondřej Moravec má za sebou oslavy stříbra z vytrvalostního závodu a na mistrovství světa ho ještě čeká štafeta a hromadný start. Doufá, že vedle porce energie mu bude fungovat také 'hlava', která ještě žije individuálním druhým místem. A je rád, že u toho mohla být v Rakousku i jeho rodina – manželka Veronika a dcera Rozárka. "Za týden budu možná ještě spokojenější," komentoval úspěch, i když ví, že zlato měl téměř na dosah.
Moravce předstihl jen Američan Lowell Bailey, v cíli byl o tři vteřiny dříve. "Večer jsem byl trochu zklamanej. Nejdřív to bylo nadšení, pak čekání, pak trochu zklamání, ale myslím, že po dvou pátých místech je stříbrná medaile je perfektní úspěch. Jsem naprosto spokojenej," řekl Moravec, který po dojezdu čekal na čas Baileyho a mezitím rozdával rozhovory.
"Bylo to hodně emotivní. Začátek to padalo líp pro mě, potom v druhé půlce kola se to zase nějak vyrovnalo. Věděl jsem, že na obrátce nahoře stál Zdeněk Vítek a poslední půlkilometr v mém podání nebylo ono. Tam odsud jsem si říkal, že to bude hodně těsný," uved Moravec. Ve finále pak podle svých slov tedy úplně překvapený nebyl.
Baileymu hodně pomáhal ruský biatlonista Alexej Volkov, za kterého se Američan zavěsil. "Vždycky pomůže jakémukoliv závodníkovi, když ho někdo táhne. Tempo soupeře je vyšší. Měl jsem tohle ve sprintu, kde mě tahal celé kolo Benedikt Doll. Určitá výhoda taky je, když člověk ví informace, zná mezičas a bojuje do posledních zbytků sil, které možná ani nemá. Ale tak to prostě je, to je sport," uvedl Moravec. Zlato měl prý nejblíže v životě. "Strašně, strašně blízko. Ale nestalo se to," dodal.
Na vyhlašování vítězů si Bailey přivedl i manželku Eriku s dcerou Ofélií. Moravec chtěl mít Veroniku také u sebe. "Ale moc tam nechtěla. Byla na tribuně a přišla až po vyhlášení," smál se.
Je rád, že nyní může mít rodinu u sebe, přijde tak na jiné myšlenky. "Když se člověku třeba v tréninku nedaří, tak může být poslední, ale když přijde domů, tak tam rozhodně poslední není. Dodá mi to klid a pohodu. Teď Rozárka, když roste, je s ní čím dál větší sranda, člověk si to užívá. Je to hroznej živel, fakt krásný. Když může být i tady, tak i to málo pro mě bylo úplné povzbuzení," přiznal Moravec.
Ale jinak, například během Světového poháru? "Je to pro mě do jisté míry rozptýlení, člověk potom nefunguje, jak by měl. Nevím, jak Lowell. Erika s ním jezdí celou sezonu, tak si člověk zvykne. Ale když za mnou byly holky v Anterselvě, tak jsem se celou dobu nevyspal," doplnil Moravec. Na pódiu vlastně stáli tři novopečení tatínci, třetí Martin Fourcade má totiž také dceru, osmnáctiměsíční Manon.
Vytouženou medaili má položenou v pokoji. "Mám ji tam tak nějak ledabyle na skřínce, není to věc, na kterou by se nesmělo sáhnout. Tak posvátná není," vtipkoval Moravec.
Podobně jako trojnásobná medailistka z letošního MS Gabriela Koukalová si v cíli políbil biceps. "To má symboliku. Je to na námět Vyšehradu. Julius Lavický pro nás byl zpestřením. Během dvou měsíců jsme pořád čekali na nový díl a pak jsme měli o čem mluvit tak čtyři pět dní," řekl. S biatlonisty dokonce Moravec natočil na námět populárního internetového seriálu i některá videa. "Ale asi zůstanou v šuplíku," přemítal.
Na světovém šampionátu ho čekají ještě dva závody. "Dnes se necítím úplně dobře, ale jak to tady mám nahoru dolu, to už neřeším. Zítra uvidím, jak se probudím, v neděli pak další závod. Myslím, že všem závodníkům, kteří objeli doteď čtyři závody, energie nějak ubývá a bude záležet na koncentraci. Není to jen o fyzickém fondu, ale i o hlavě a jak daleko ho pustí," řekl Moravec těsně po tréninku v Hochfilzenu.
Po slunečných dnech a deseti stupních nad nulou začalo v Tyrolsku sněžit. "To je tady typické. Na střelnici je ale úplný klid. Sníh asi hodně zpomalí trať, bude to o kus náročnější, ale zase je to výzva pro servismany."
