Mistryně světa, opakovala si Koukalová. Je to prostě neskutečné, zářila po životním závodu
Hochfilzen – Než se vůbec dostala před mikrofony a televizní kamery, aby dopodrobna vylíčila, jak se stalo, že je mistryní světa, trvalo to dlouhé minuty. Venku zatím ani na okamžik neutichla hotová euforie, která z vítězství Gabriely Koukalové ve sprintu panovala. Řada českých fanoušků se chtěla se zlatou medailistkou vyfotit, osobně jí poblahopřát a obejmout. A Koukalová se střídavě smála a brečela štěstím. "Mistryně světa? Neskutečný!" křičela přes skandující muže v českých trikolorách.
Přitom ještě před závodem si říkala, že pokud bude čtvrtá, bude to úspěch. "Před rokem bych to brala jako pech, ale dnes? Považovala bych to za velký úspěch. Jsem ráda, že to takhle vyšlo," uvedla Koukalová. Nikdy si prý nedokázala představit, že by někdy mohla skutečně mistrovství světa vyhrát.
"Uspět na mistrovství světa je těžší než uspět kdekoli jinde. Jsem za to hrozně ráda," řekla sedmadvacetiletá reprezentantka. "Závodnice, které nejsou před sezonou tak dobře připravené, se na vrchol sezony dokážou připravit skvěle," dodala s tím, že konkurence byla v závodu opravdu velká.
Koukalová byla nakonec o čtyři vteřiny rychlejší než druhá Němka Laura Dahlmeierová. Překvapení přinesla třetí příčka pro Francouzku Anais Chevalierovou.
Podle Koukalové bylo hodně chytré, že startovala až jako jedna z posledních. "Souhlasila jsem s trenéry, že to bylo moudré rozhodnutí. I když z hlediska koncentrace to bylo těžší, protože slyšíte tribunu, když přijíždějí závodnice. Kolikrát si necháte rozbourat svou koncentraci, ale dnes jsem si připadala, že jsem tam jen já," uvedla.
Na start se snažila přijít co možná nejpozději. "Abych se nerozptylovala," vysvětlila. Ještě než vlétla do závodu, vydala se sama na rozjížděcí kolo. "Představovala jsem si každou zatáčku, jak si je budu najíždět, co tam na té trati budu dělat," popsala Koukalová.
Nevěděla, jak před ní jely ostatní závodnice. "Snažím se soustředit sama na sebe a každý střípek koncentrace, kterou věnuju někomu jinému, je na úkor mě. Ale dostala jsem hned po prvním kole zprávu," řekla bezchybná Koukalová.
Snažila se jet s rezervou a soustředit se. "Říkala jsem si, že když si ušetřím pět vteřin v prvním kole, tak pak mohu zrychlit. Asi se zdá, že to byla dobrá taktika, že jsem to nepřepálila," doplnila.
Tentokrát to pro ni bylo ale přece jen jiné než jindy. "Většinou jsem hodně s někým, rozjíždím se s holkama. Ale jak jsem byla v poslední grupě, uvědomovala jsem si, že daleko víc než mít takový super výsledek je to, že můžu závodit," uvedla.
Štastná je i za atmosféru, jaká se kolem biatlonu vytvořila. A v Česku obzvlášť. "I to, kam se náš sport dostal, je daleko víc než vyhrávat nebo být pořád na pódiu," dodala vážně.
Jakmile se vydala do závodu, vzpomínala na lidi, kteří stáli kolem tratě a hnali ji dopředu. "Na rodinu, na všechny, kteří jsou se mnou a díky nimž se mi daří dělat tyhle výsledky. Chtěla bych jim hrozně moc poděkovat. Doufám, že výsledek, který se povedl, jim třeba přinese šťastné chvíle. Je to takový můj způsob díků," řekla Koukalová.
Za to, že se jí povedlo vybojovat zlatou medaili z MS, prý vděčí nejvíc svému manželovi Petrovi. "Je to pro mě rozhodně nejbližší člověk. Tomu, že se mi takhle daří, napomáhá velmi výrazně. Hlavně poslední rok s ním může trávit víc času. Dělá mě šťastnou, takže bych chtěla říct, že největší výhra, kterou mám, je on," prohlásila.
A pak začala zase vtipkovat. Vzpomínala, jak jí maminka v období dospívání říkala, že si může začít vyskakovat, až bude mistryně světa. "To bylo hlavně v tom telecím období. Teď bych chtěla říct, že je mi líto, že se mnou měli naši takové trápeni. Že doufám, že i to, co mi říkali, mě možná namotivovalo k tomu, abych se jednou mistryní světa stala," řekla Koukalová.