Biatlonová smršť i pochoutka - jeden den ve Vysočina Areně
Nové Město na Moravě - Zvuk svištícího větru, drobné jehličkové vločky. Tichý skluz biatlonistů, skelné pohledy kamer, švitoření moderátorů. Ticho i vzdouvající se bouře hlasů, uvolněná radost, svazující nervozita. Odhodlání, výbušnost vystřídaná vmžiku uvolněním a soustředěním. Úleva, oslavy, bilance, vzpomínky. Den na biatlonovém světovém šampionátu v Novém Městě na Moravě.
Jsou všude. Bílou barvu sněhu doplňuje další bílá a modrá na oblečení dobrovolníků. Hodiny před závodem pracují na ochozech, za tribunami, na parkovištích, na cestách. V ruce lopaty nebo košťata.
Zatímco mraveniště pulzuje modrobílou, v televizních studiích je klid. Ta pravá vřava má teprve přijít.
Do vytrvalostního závodu žen zbývají ještě asi čtyři hodiny. Arénu tak okupují jejich reprezentační kolegové. Také na střelnici je cítit spíše pohoda než nervózní očekávání.
I v teplotách pod bodem mrazu to z fanoušků sálá. Převahu mají pochopitelně Češi, ale pozadu nezůstávají ani Norové, Němci nebo Rusové. Ty se snaží uvést do varu také hlasatel na stadionu. Pomalu se smráká, do závodu zbývají desítky minut.
Žhaví se kamery, světla a mikrofony nervózně kmitají v dlaních moderátorů. Informace putují k divákům z různých míst – od místa u cíle přímo na ploše až po střechu budovy pro organizátory, kde sídlí televizní studio České televize.
S první závodnicí se zvedá i první vlna burácejícího povzbuzování. Pak se pravidelně opakuje při střelbě favoritek a když se blíží do Vysočina Areny. Skončilo to Norsko-německo-ukrajinskou oslavou. Pro Nory nic nového, pro Němce premiéra. Ještě čtyři takové dny.
