Moravec: Teprve dva tři roky zpátky jsem pochopil, jak na lyžařskou techniku

Už dlouhé roky patří ke světové biatlonové špičce, představil se už na Hrách v Turíně před téměř 12 lety. Je trojnásobným olympijským medailistou, na mistrovstvích světa už posbíral 5 cenných kovů včetně toho nejcennějšího za vítězství se smíšenou štafetou na šampionátu v Kontiolahti.

V individuálních závodech na MS či OH ale zatím na nejvyšší stupínek nevystoupal. Jak je k němu daleko? "V některých závodech jsou to i desítky vteřin, což je věc, která je prakticky neřešitelná," říká Moravec.

"Někdy je člověk ale opravdu jen kousíček, jako jsem byl třeba já vloni dvakrát - jednou na MS a asi 14 dnů poté na Světovém poháru. To už si člověk řekne, že je to o štěstí, ale to bohužel není všechno," zdůrazňuje.

"Člověk to prostě musí zvládnout od startu až do cíle, maximálně se soustředit úplně na všechno a výsledek se potom dostaví. Pokud si člověk bude říkat, že to jednou přijde, tak to nepřijde. Člověk také musí mít důvěru v sám sebe. Jít vystrašený do závodu, tím spíš do olympijského, to neskončí dobře. Na druhou stranu, jít do toho s takovým tím pocitem, že ten závod sfoukne jak nic, to také dobré není," vysvětluje český reprezentant.

Fyzicky se posunu už těžko, v technice mám ale velké rezervy

Pomineme-li dominantního muže posledních let Martina Fourcada, zástup závodníků, kteří mohou atakovat ty nejvyšší příčky, je opravdu dlouhý. Ve vyrovnaném startovním poli tak rozhodují nejmenší detaily.

"Rezervy mám neskutečné. V tom je biatlon krásný, že třeba na střelbě není nikdo dokonalý. Je to běh na dlouhou trať. Pořád je tolik prostoru, kam se to dá posunout. Střelba je disciplína, kde posunutí nestojí tolik dřiny," prozradil Moravec.

I v běhu český závodník vidí rezervy, ale tuší, že v něm už výrazný posun v kariéře neudělá. "V běhu v mém případě zrychlit nebo nějak zdokonalit bohužel půjde už jen těžko. Teď to zkouším… nebo zkouším, dělám to tak, že bych se chtěl posunout hlavně v technice. Dokonalejší styl jízdy mi může ušetřit síly v 'globálu' závodu," pokračuje.

Oproti mladším soupeřům ho ale každá změna v technice stojí daleko víc úsilí. "V mém věku mám bohužel hluboko pod kůží zarytý nějaký stereotyp a když chci něco změnit, trvá to strašně dlouho. Můžu říct, že teprve dva tři roky zpátky jsem úplně pochopil techniku, jak se to má dělat. Ono to zní strašně blbě, ale opravdu je to tak."

Důležité je podle Moravce poznat a pochopit fungování svého vlastního těla. "Strašně těžko se mění úplná maličkost. Pracuju na tom třeba půl roku a ve výsledku se nemusím nikam posunout. Chvíli už to vypadá, že je to dobré a pak člověk přejde do vysokého tempa a zase je zpátky."

Při "dvoutaktu" jsem měl špatně těžiště hodně vzadu

Když vypráví o svých technických nedostatcích, nebojí se Ondřej Moravec zabřednout ani do odborných detailů. "Při 'dvoutaktu', což je způsob, kterým se jezdí do prudkého kopce, jsem neměl těžiště ve správném místě. Byl jsem hodně vzadu. Ten pohyb se dá simulovat i nasuchu, takže teď zkoušíme různá cvičení, abych si zažil nový (správný) pohyb," popisuje jednu z věcí, na které s trenéry pracuje.

"Nejdřív je potřeba ho dělat dobře a co možná nejvíc opakovat. Když ho dělám na suchu bez lyží, tak si to nějak fixuju, mozek si ten stav nějak zaznamenává a já jsem pak schopen ho přenést na lyže," líčí Moravec.

V tom, zda se zmiňované změny dají uvést do života ještě před blížící se olympiádou, má ale zkušený závodník jasno.

"Určitě jo. Někdy, když toho je dost, člověk už je do jisté míry znechucený. Pak je dobré si dát nějakou pauzu, moc to neřešit, zkusit to nějak vstřebat, to také někdy pomůže. Do olympiády je sice krátká doba, ale určitě se něco změnit dá. Asi to nebudou nějaké velké skoky, ale dneska ty závody rozhodují už jen maličkosti."

V Pchjongčchangu naposledy pod pěti kruhy?

Ve světovém poháru debutoval už před 15 lety, v červnu dospěl do Kristových let, podle všeho tak bude zastávka v Koreji jeho olympijskou rozlučkou. "Pchjongčchang pro mě pravděpodobně bude poslední olympiáda," říká Moravec s rozmyslem.

Stále je schopen vydat v přípravě to, co je třeba, ale sám cítí, že tohle období se kvapem krátí. "Každý rok je to těžší a těžší a nejsem si úplně jistý, že bych to vydržel další čtyři roky. Když je člověk jednou na úrovni mezi nejlepšími, je pak strašně těžké se sesunout dolů a asi by mě to úplně nebavilo. Závodit o čtyřicátá místa, to by mě asi neuspokojovalo. Takže si myslím, že v takovém případě je řešením kariéru zakončit," naznačuje Moravec.

A když už je řeč o rozlučce... Co od ní náš historicky nejúspěšnější biatlonový olympionik čeká? "K Pchjongčchangu směřuju vše a chci udělat maximum, co půjde. Na minulých Hrách ode mě nikdo nečekal žádné výsledky a stalo se, co se stalo. Na zázraky nevěřím, ale myslím si, že za ty čtyři roky jsem si dokázal, že v Soči to rozhodně nebyla náhoda. To je věc, o kterou se rozhodně můžu opřít a která mě žene dopředu," zavzpomínal na ruskou olympiádu.

"Pořád věřím v to, že se dokážu dobře připravit. A vloni? To toho byl nádherný příklad. Moc lidí mi nevěřilo a byl jsem… nevím, ani ne půl centimetru od toho mít 3 medaile a možná úplně jiné. Takže v tom je biatlon krásný a může se stát opravdu cokoliv," uzavírá Moravec.