Nechtěl jsem rozhlašovat, že s biatlonem končím. Pak se to dalo užít o to víc, říká Peiffer

"Řekl jsem si, že až toho budu chtít nechat, tak toho nechám. Nebudu to nikde rozhlašovat, poslední sezonu jsem odjezdil, aniž bych někomu řekl, že je poslední," říká Peiffer v rozhovoru pro ČT sport.

"Tím jsem si to užil o mnoho víc, aniž by se mě někdo vyptával. Byla to dobrá poslední sezona," je přesvědčen a dodává, že nadšení ze sportu se ho pořád drží.

"Pořád mám pro něj vášeň. Nic mě nebolí, mám štěstí. Ale mám dojem, že šlo o dvě věci," začíná šestatřicetiletý Peiffer své vyprávění.

"Chtěl jsem zakončit kariéru, abych v poslední sezoně byl na stupních vítězů. Odejít v nejlepším. A v poslední sezoně jsem byl na bedně pětkrát. A druhou věcí byla rodina, mé druhé dítě se narodilo tři týdny po konci kariéry," vysvětluje s tím, že budu moci být více doma. "A to je nejdůležitější," dodává.

V mládí zkoušel i jiné sporty, ale brzy pochopil, že nejideálnější pro něj bude biatlon. "Zkoušel jsem třeba fotbal nebo tenis, ale moc mi to nešlo. Ale pak jsem zkusil biatlon, protože ho zkoušela má starší sestra."

Zjistil, že to sice není úplně nejpopulárnější sport, ale v Dolním Sasku se dalo slušně lyžovat.

"A také jsem zjistil, že mi to jde, že dokážu slušně lyžovat a sportovat v týmu. Netušil jsem, že ze mě bude profesionální biatlonista. Prostě jsem chodil po škole na tréninky a nic dalšího si neplánoval."

První velké zlato získal na MS v roce 2011 v Rusku. "Líbila se mi tam trať. Uvědomil jsem si tam předtím, že když mám dobré lyže a dobrou formu, mohu vyhrát. Pak jsem chtěl zajet sprint co nejlépe a ono to vyšlo. Pak mi trvalo dlouho, než jsem další takto významnou medaili získal."

To se mu povedlo o sedm let později, kdy porazil druhého Michala Krčmáře v olympijském sprintu. "To byl speciální závod. Předtím jsem jel už ve Vancouveru a Soči. Byl jsem nadšený, vybuzený, ale nevedlo se mi. Ale v Pchjongčchangu to vyšlo," vzpomíná.

Na začátku kariéry s tlakem a stresem pracoval rychleji, protože se dokázal schovat za zkušenější týmové kolegy.

"Později to bylo horší, cítil jsem to více, ale dokázal jsem se s tím vypořádat. Když jsem věděl, že mám dobrý den, dokážu to výborně. A věděl jsem, že nejsem nejlepší biatlonista, ale že některé závody vyhrát dokážu."

Jedním z důvodů, proč Němci biatlon milují, je podle Peiffera historická úspěšnost. "Je to i díky dobrému televiznímu vysílání. Je to návykové. Máme dva Světové poháry v Oberhofu a Ruhpoldingu, hodně lidí chodí přímo do arén."

A kdy podle něj bude v Oberhofu během SP pěkné počasí? "Musíte přijet v létě, to tam pěkně je. Ale samozřejmě leden je leden," směje se.