Desáté místo navzdory ztracené hůlce a zažívacím potížím. Krčmář v cíli smeknul před diváky
Solidní dvacáté, horší dvaatřicáté a nakonec výborné desáté. Taková je bilance umístění Michala Krčmáře v Novém Městě na Moravě. V závěrečném závodě s hromadným startem střílel až na jednu minelu přesně, síly mu ovšem docházely na trati. Ani jemu se nevyhnuly zažívací potíže, které sužovaly Čechy po několik dnů. Viróza neviróza, tečka to byla povedená. Navzdory zbytečně vyhozené nábojnici, navzdory ztracené hůlce na trati. Gesto na závěr bylo výmluvné. Smeknutí čepice patřilo všem báječným fanouškům.
V cílové rovince měl trochu času na přemýšlení. Pak sundal čepici a na cílové rovince se uklonil. Za mohutných ovací a zvuků Smetanovy Vltavy dojel desátý. "Protože jsou fanoušci úžasní. Bylo to gesto, že si jich vážím," vysvětlil po závodě.
V cíli na tom byl podobně jako Ondřej Moravec po stíhačce. Rychle prchal do buněk. O slovo se přihlásily zažívací problémy. Ale pak se Krčmář vrátil a byla na něm vidět spokojenost.
"Kdybych nebyl tady, tak bych asi nejel. Ráno jsem se vzbudil, v noci jsem se zpotil, nebylo mi hej, ale sebral jsem se. Řekl jsem si, že si to chci užít, že lidi přijedou a já nemůžu nepřijít."
Nejenže přišel, ale závodil na maximum, i když se necítil zrovna optimálně. "Kdybych měl tělo jako včera, tak jsem schopen s ostatními jezdit a neodpadám. Jel jsem na limitu celý závod," zdůraznil.
Jestli to byl nebo nebyl projev virózy, řešit nechtěl. "Bavili jsme se o tom s Ondrou (Moravcem) u snídaně. Jestli je to virózou nebo tím, že už toho má organismus docela dost? Je tu nejen fyzická, ale také psychická zátěž. Člověk se snaží koncentrovat, takže teď nemůžu říct. V cíli to na mě spadlo," popisoval.
Oblíbená cesta ze "dna"
Po stíhačce, kdy se propadl po střeleckých chybách o 12 míst, byl hodně rozladěn a vyhlásil, že takhle v Novém Městě končit nehodlá. Povedlo se. "Ondrovo osmé a moje desáté místo, do poslední chvíle jsem střílel o velké pódium, takže věřím, že lidi si to užili a zahřálo je to po mém včerejším výbuchu."
"Mám tyhle momenty docela rád. Když člověk závod pokazí, klesne na dno, tak se vrátí k základním principům. Uzavřel jsem se do sebe," přiblížil Krčmář naladění před závodem.
"Michala bych pochválil. Včera byl na sebe naštvaný za stíhačku, ale na střelnici to byl dnes on - ten, který ví, co dělá. Na první položce byl asi dlouho. Do masáku nejde jít s horší položkou než nula. Byl pořád v závodě, bohužel jeden kalibr byl, ale tak to je," shrnul Krčmářovo vystoupení sportovní ředitel svazu Ondřej Rybář.
Jedna chyba na střelnici a jeden zádrhel na trati
Na střelbě patřil Krčmář podle očekávání k těm pomalejším. Z první položky odjížděl jako úplně poslední, protože si špatně dobil. "Málo jsem dotáhl závěr, školácká chyba, stydím se za to," podotkl v současnosti nejvýše postavený český závodník ve Světovém poháru.
Jediná chyba přišla při devatenáctém výstřelu. "Ani nevím, kde ta rána byla. Na střelbu jsem si věřil, mrzí mě to, ale na trati jsem ztratil víc," nehledal výmluvy.
A propos na trati. Kromě oslabení se mu stala i další neobvyklá věc. Ve třetím okruhu ztratil v jednom ze stoupání hůlku. "Jak je to rozbředlé, boří se to. Zapíchnul jsem do sněhu, hůl se mi propadla dvacet centimetrů do tratě, a jak jsme ji tahal zpět, tak se mi vytrhla z poutka a zůstala tam zapíchnutá. Pokračoval jsem a dostal další. Nebyla to taková komplikace."
"To jsou takové ty věci, které tu přichází. Ubere to sil, protože sníh není tvrdý," vysvětlil Rybář.
Spokojenost na závěr. A ještě jedné osobě je třeba poděkovat. "Dneska ráno mi přišla zpráva od Katky Emmons, která mně dodala sebedůvěru. Řekla mi technické věci a povzbudila mě psychicky. Dneska to zafungovalo. Je super, že takový člověk je s námi u týmu," prohlásil Krčmář.