Boušku, děkujem'! Šlesingr končil kariéru politý šampaňským a hoblem
Už před sezonou bylo jasné, že tento ročník Světového poháru pro něj bude poslední. Michal Šlesingr dlouho dopředu avizoval, že si rok v biatlonovém kolotoči prodlouží hlavně kvůli zastávce v Novém Městě na Moravě. Konec před desítkami tisíc fanoušků nevyšel, závěr si ale český veterán užil i tak.
Poslední individuální závod kariéry sice Šlesingr odjel už v pátek, kdy ve sprintu dojel na 56. místě ("Podškrtávat ho nebudu."), ten týmový ho ale čekal o den později.
A štafetu rozjel dobře. S jedním dobíjením se držel čela. "Teď už je mi dobře, už mě to ani nebolí," vtipkoval.
"Ze začátku jsem si to užíval, po stojce ještě ano, na druhou stranu v posledním okruhu už to bylo na krev," dodal.
Jak řekl, bylo to jedno velké mordování. "Ale to k tomu sportu patří a jsme na to zvyklí a otupělí. Kromě finiše to bylo super," vyprávěl zrovna ve chvíli, kdy Jakub Štvrtecký měl šanci udržet tým v boji o stříbro.
Jenže přišla tři trestná kola a vidina cenného kovu byla ta tam.
Rozlučku to ale Šlesingrovi nikterak nepokazilo, v cíli Štvrteckého spolu s týmovými kolegy ještě chlácholil. Štafeta nakonec skončila dvanáctá.
Jednu kaňku ale přece jen našel. Tolik diskutovaný SP bez diváků. "Je to škoda, protože fanoušci v Novém Městě z toho stánku dělají top podnik v sezoně. Bez nich to není ono."
Je ale rád za mohutnou podporu, která se českému týmu v posledních dnech dostává. "Spousta diváků našla cestu i sem do okolí areálu, jsou tam po kotníky ve vodě i v botaskách. Klobouk dolů před nimi," žasl Šlesingr.
Za 19 let ve vrcholovém biatlonu odjel 422 závodů. "Jo? To bych si musel na počítači u sebe vyfiltrovat. Bylo jich prostě hodně. Až moc. Každý byl trochu něčím specifický, nedá se říct jeden konkrétní."
Přesto: stříbro ve sprintu a bronz ve vytrvalostním závodu z mistrovství světa v Anterselvě z roku 2008 se nezapomíná. "Jen jsem si nesáhl na žádné želízko na olympiádě, což mě samozřejmě mrzí," přiznal sedmatřicetiletý Šlesingr.
Téměř nikdo mu ale neřekne jinak než Boušek. "Ta přezdívka vznikla už někdy na základce. Ale jak a proč, to nedokážu sám říct," tápal.
Pak se strhl fičák.
Šlesingr běžel nejdříve do studia České televize, která pro něj připravila průlet jeho bohatou kariérou.
Následně se všichni dobrovolníci ve Vysočina Areně sešli v cíli, kde nechyběl ani celý realizační tým a Šlesingrovi zapěli textově pozměněnou píseň C'est la vie, kterou v 60. letech proslavil Karel Gott.
Z hlediště, kam se postavilo několik desítek organizátorů, poté znělo unisono: "Boušku, děkujem'!"
Šlesingr neušel spršce z několika lahví sektu, dostal hobla a Michal Krčmář pro něj přichystal ještě jedno tajné překvapení.
Šlesingr se bude chtít s fanoušky rozloučit alespoň prostřednictvím tradičních exhibicí, jakou je třeba ta v jabloneckých Břízkách.
"Ještě úplně nebyl prostor vymýšlet, ale počítám s tím, že na biatlonové akce v průběhu roku se otočím. Příští rok se pojedu podívat do Nového Města na svěťák."
Už se ale těší, až bude s rodinou a v hlavě se mu honí, jaká vlastně bude jeho doba pobiatlonová.
"Půjdu se přihlásit na úřad práce," smál se.
"Kdyby někdo o něčem věděl, mohl bych to zvážit. Ale plány mám, jen nejsou vytesány do kamene. Uvidí se," řekl Šlesingr, který se podílí na vývoji sportovního elektronického deníku, s nímž by rád prorazil.
Chybět mu ale bude ledasco. "Člověk po každém tréninku mohl jít na masáž, takovou pohodu už asi mít nebudu. A pak ta skupina lidí, nemyslím jen v Česku, ale i ze světa. Za dvacet let už je to součást rodiny."
