Startuje "Velký tanec". Basketbalové šílenství, které v březnu pohlcuje Ameriku
Zcela upřímně, univerzitní basketbal nepatří v Evropě k masově sledovaným sportovním odvětvím. Přesto se každý rok v březnu a začátkem dubna objevují záběry, ve kterých pro našince neznámé týmy vyhrávají díky košům v posledních vteřinách. Vyrovnanost, napětí a překvapení jsou průvodními znaky období, které se ve Spojených státech označuje jako March Madness – tedy březnové (basketbalové) šílenství.
Princip je jednoduchý a zároveň nekompromisní. Nejlepších 64 univerzitních týmů je nalosováno do čtyř větví vyřazovacího pavouku. V každé jsou pak celkům podle výkonnosti a výsledků v sezoně určeny pozice 1 až 16. V prvním kole se tedy střetne první se šestnáctým, druhý s patnáctým a tak dále. A jde to ráz na ráz. Vyhrajete, za dva dny vás čeká další kolo. Prohrajete, sezona končí.
S ubývajícím počtem mužstev úměrně stoupá dramatičnost a důležitost jednotlivých fází turnaje. Sweet 16, Elite 8 a největší pozornost samozřejmě poutá Final 4, jehož zápasy se pro obrovský divácký zájem před lety přestěhovaly z basketbalových hal na stadiony pro americký fotbal. Jedním z požadavků NCAA na pořádání klání nejlepších čtyř týmů je totiž minimální kapacita 70 tisíc diváků. Ve Spojených státech se momentálně nachází pouze devět zastřešených arén, které toto kritérium splňují. Letošní Final Four tak bude hostit stadion na University of Phoenix v arizonském Glendale.
Kdo bude favoritem?
Existují tradičně silné a velké univerzity s každoročními ambicemi na titul. Do tohoto elitního okruhu patří například Duke, který vede už 37 let Mike Krzyzewski, donedávna též kouč amerického výběru. Pak také Severní Karolína, za kterou hrál Michael Jordan, nebo například Kentucky, Louisville či Kansas.
Prvenství bude obhajovat Villanova. Před rokem zajistila škole na okraji Philadelphie triumf trojka v poslední vteřině, o kterou se ve strhujícím finále se Severní Karolínou postaral Kris Jenkins. Oba týmy jsou do turnaje nasazené jako číslo 1 a teoreticky si můžou dát finálové repete. Stalo by se tak vůbec podruhé v historii soutěže a poprvé od roku 1962. Ale těžkých překážek na cestě do finále bude dost. A i ti největší favorité si v rychlém sledu zápasů občas vyberou slabší den.
Závěr loňského finále Villanova - North Carolina
Do letošního play-off se propracoval také historicky nejúspěšnější tým z UCLA. Jedenáctý a zatím poslední titul získal s touto kalifornskou univerzitou v roce 1995 také Jiří Zídek, který tím nastartoval svou krátkou dráhu v NBA. Turnaj NCAA je samozřejmě také prověrkou pro budoucí hráče a hvězdy NBA, jak se dokážou vypořádat s tlakem velkých zápasů s celonárodní sledovaností. Jednou z takových osobností, od kterých se očekávají velké věci, je v modrožlutých barvách zmiňované UCLA Lonzo Ball, kterého uznávaný server draftexpress.com usadil na druhou pozici letošního draftu NBA.
Na diváka z Evropy, zvyklého na propracovaný, taktický basketbal, může zápas NCAA působit trochu jako zjevení z jiného světa. Rychlá (někdy až ukvapená) střelba, velmi časté individuální pojetí hry. Nicméně co mladým hráčům chybí v taktické vybavenosti, nahrazují výbušností a herními dovednostmi.
Tempo zápasů bývá pekelné, není nouze o efektní smeče a akrobatická zakončení a vzhledem k vyrovnanosti jednotlivých kádrů duely často rozhodují střely vypuštěné zároveň s konečným klaksonem. Divácká kulisa navíc třeba oproti většině zápasů NBA bývá naprosto elektrizující. Američané si vztah ke své alma mater nesou celý život a školní týmy podporují opravdu vroucně.
"To nejlepší na turnaji NCAA je fakt, že se v něm může stát naprosto cokoliv," píše ve svém sloupku na webu stanice ESPN Myron Medcalf. "Váš tým může dojít nečekaně do Final Four nebo vypadnout už po prvním zápase." Šílenství začíná, být v tomto období paf z basketbalu je naprosto v pořádku.
