Šéf skautingu Charlotte Hornets Kudláček: Světem skautingu jsem byl okouzlený už jako dítě

Kudláčkova cesta od aktivního sportovce až po bok Michaela Jordana byla dle jeho vlastních slov dlouhá a strašně zajímavá. Během kariéry hrál v Itálii i za mistrovský Nymburk a představil se i v reprezentačním dresu. "To je to, po čem člověk jde od útlého věku. Ale moje kariéra měla hořkou pachuť, protože byla ukončená řadou zranění, a tím pádem to není tak, jak si to člověk vysnil," přiznává úspěšný Čech.

Kudláček neskrývá, že po angažmá v NBA toužil od dětských let. "Snil jsem o NBA. Jako každý malý kluk, který začne hrát basketbal, sní o tom, že se tam jednou dostane. Na druhou stranu jsem docela brzo pochopil, že jako hráč se nehodím pro NBA. Byl jsem hráč, který měl potenciál spíš hrát v Evropě, takže jsem to své úsilí směřoval k Eurolize," svěřil se teď už bývalý basketbalista.

A hned také vysvětlil, proč nebyl pro zámořskou soutěž stvořený. "Moje fyzické a atletické schopnosti nebyly na takové úrovni, abych v NBA mohl hrát. Byl jsem spíš technický typ hráče, přemýšlivý rozehrávač a to v té době v NBA nebylo úplně v módě," myslí si Kudláček.

Přestože musel kariéru ukončit už v 25 letech, o svém dalším směřování měl poměrně jasno. "Můžu k tomu říct jeden příběh. V roce asi 2003 bylo mistrovství světa do 20 let v Brně. Mně bylo v té době třináct a jel jsem s rodinou fandit. Na tribuně jsem viděl skauta NBA a už tehdy jsem šel za ním a ptal jsem se ho svou lámanou angličtinou, koho viděl a kdo se mu líbil. Takže já jsem tím světem skautingu byl okouzlen vždycky."

A za svým cílem prosadit se jako skaut v NBA šel Kudláček přímo a cílevědomě. "Stálo za tím hrozně moc energie a úsilí. A já aniž bych to věděl, tak jsem během své kariéry budoval vztahy, poznával se se spoustou lidí, a to i skauty, kteří mi už během kariéry volali a ptali se mě na názory na hráče. Takže já jsem s nimi byl v kontaktu, a když jsem ukončil kariéru, tak jsem přesně věděl, co dělat," říká současný ředitel skautingu Hornets.

"Měl jsem pár lidí po světě, kterým jsem věřil. Za nimi jsem letěl na večeři, tam jsme probrali plány, jak se dostat do NBA, oni poradili, jaké kroky mám udělat, a asi 6 měsíců po konci kariéry jsem obletěl celý svět. Byl jsem na všech turnajích, udělal jsem si databáze hráčů, a seznámil se s novými lidmi, abych jim dal vědět, že jsem k mání," popisuje Kudláček svou cestu za štěstím.

Netrvalo dlouho a Kudláček se stal šéfem skutingu Charlotte Hornets, a tak si teď na nedostatek práce nemůže stěžovat. "Ročně musím nakoukat opravdu tisíce hráčů. Ono to zní jako hodně, ale ono to zas tak velké číslo není. Když si člověk spočítá všechny juniorské turnaje, mistrovství Evropy a člověk musí sledovat i NBA a univerzity, tak ono to skáče po stovkách snadno," popisuje Kudláček.

A jakéže vlastnosti u hráčů hledá? "Nejdůležitější je, že ty schopnosti, které ten hráč má, by měly fungovat i v NBA. Klade se důraz na fyzické dovednosti, protože atletičnost je v NBA v porovnání se zbytkem světa diametrálně odlišná. No a potom to, co zdobí třeba evropské hráče, a to jsou individuální dovednosti."

Jakub Kudláček ale přiznává, že u budoucích posil sledují nejen basketbalové vlastnosti, ale i ty charakterové. "To je největší paradox. My ty informace musíme zjistit, protože my když děláme velkou investici – a když přivádíme hráče, tak to je velká investice – musíte zjistit i charakterové vlastnosti. A vzhledem k tomu, že podle pravidel NBA nemohou být skauti v kontaktu s hráčem, nemůžou s ním mluvit ani s jeho rodinou, až na pár patnáctiminutových rozhovorů těsně před draftem, což je ale samozřejmě málo. A člověk pak ty informace musí zjistit oklikou," postěžoval si maličko Kudláček.