Rok nehrála, přesto je na mistrovství Evropy. Co natrénuji teď, využiji za půl roku, říká Voráčková

"Prvních čtrnáct dní jsem nad tím hodně přemýšlela, ale pak jsem to vzala tak, jak to je. Kdyby na to člověk myslel každý den... Navíc vím, že budu hrát v budoucnosti, takže jsem si prostě řekla, že to, co natrénuji teď, akorát využiju v zápasech až za půl roku," řekla devatenáctiletá Voráčková, která nedávno vyměnila Syracuse za Rhode Island.

Zápasová stopka jí navíc pomohla i ve studiu, které pro ni v angličtině ze začátku nebylo vůbec snadné. "Prvních čtrnáct dní bylo těžkých, ale pak se mi jazyk zpomalil a už jsem jim rozuměla. Když je člověk nucenej mluvit čtyřiadvacet hodin denně anglicky, tak už pak nad tím nepřemýšlí," uvedla Voráčková, jejíž trest vyprší až před Vánoci.

"Doučování jsem kvůli angličtině neměla, jen nám pomáhali s gramatikou, když jsme psaly různé eseje. Ale to pomáhali i Američankám. Navíc díky menšímu vytížení, protože jsem s týmem nemusela cestovat, jsem nezmeškala skoro žádné hodiny. To mi také pomohlo," přidala Voráčková, která se chystá zaměřit na studium ekonomie.

"Do teď to bylo takové všeobecné, ale na druhák si budu dávat byznys. Chtěla bych to zkusit, protože mě to láká. Ale ještě to do třeťáku můžu změnit," přidala Voráčková, která loni jako nejužitečnější hráčka turnaje pomohla české reprezentaci do 20 let na mistrovství Evropy k postupu do divize A. A v roce 2017 už si zahrála i na seniorském šampionátu.

Z basketbalového pohledu ji toho v Americe příliš nezaskočilo. Snad jen fyzická příprava před sezonou. "První měsíc jsme trénovaly asi čtyři hodiny v kuse a jenom se běhalo. I když byla přestávka na pití, tak jsme musely běžet se napít a pak zpátky. Pak už to tak náročné nebylo, protože se začalo trénovat tři hodiny a z toho třeba bylo půl hodiny video," prozradila.

Ani zázemí jí nepřišlo nijak zásadně rozdílné oproti zkušenostem z české ligy. "Měly jsme dvě haly a do obou se dalo dívat z prosklené posilovny. Bylo vidět, že to bylo postavené jen pro nás. Prali nám věci, musely jsme trénovat všechny ve stejném oblečení. A holky dokonce říkaly, že ve WNBA je servis stejný, spíš i horší," popsala.

"Jediné mínus bylo, že v hale, kde jsme hrály, jsme vůbec netrénovaly, takže to bylo domácí prostředí v uvozovkách. Ale neřekla bych, že zázemí by bylo třeba oproti USK extra jiné. Hlavní rozdíl byl v tom, že teď jsme se dělily o halu jen s klukama, zatímco v Praze těch týmů je víc. Takže v Americe jsme si mohly jít zatrénovat v podstatě kdykoliv," prohlásila.

Největší rozdíl tak pro ni možná znamenalo jídlo, které se úplně neslučovalo s představou o stravě profesionálního sportovce. "To pro mě bylo asi nejtěžší, protože tam hodně jedou fast foody. Pro mě nebylo lehké tím prokličkovat a najít si místa s dobrým jídlem. Ale když tam chcete jíst zdravě, tak je to dost repetitivní," prohlásila Voráčková.

V týmu Syracuse byla Voráčková jednou ze sedmi cizinek, ale ze strany amerických spoluhráček žádnou nevraživost necítila. "Je to jiné než tady, kde jde o basket a byznys. Tam jsme spolu chodily do školy a studovaly jsme spolu. A když někdo nehrál, tak to bral jako vlastní chybu, že není dost dobrý, a byla to pro něj motivace. Nebral to tak, že tam jsme my a proto ony nehrajou," řekla.

Kromě školy a basketbalu toho Voráčková v Americe zatím příliš nestihla. "Přes sezonu na to není čas. Z tréninku jdeme do školy, pak mám study tables a pak je večer, kdy se třeba sejdeme a společně se učíme nebo jdeme na jídlo. A pak jsme chodily brzo spát, protože jsme brzo vstávaly," uvedla.