Pumprla si odnesl míč a potvrdil konec v reprezentaci. Těším se, až budu vídat nové tváře, říká

"Symbolické šesté místo na mistrovství světa, já hraju s číslem šest většinu kariéry, takže to tomu udělalo takovou pěknou tečku. Věřím, že bude ještě spousta historických zápasů, kdy by bylo příjemnější končit, ale z mého pohledu je taková věc krásný vrchol reprezentační kariéry," řekl Pumprla.

"Je to akorát deset let, co jsem v nároďáku začínal, a za těch deset let jsme se posunuli fakt úplně na Mount Everest oproti tomu, kde jsme byli, když jsem já přišel. Je prima skončit s nároďákem na takové špičce," doplnil.

"Trošku jsem myslel, že budu brečet, a překvapivě to spíš padlo na trenéra Ginzburga, když musel na tiskovce za mě říct, že končím. Ještě se držím, což samozřejmě ještě přijde, jsem citlivý kluk, to všichni ví," držel v sobě emoce Pumprla.

"Pocity jsou ale prima, protože mám možnost skončit po takovém turnaji. Ale míchá se mi hlavou, že mě mrzí, že se nepodařilo tak, aby tu s námi ještě mohli být třeba ještě Jirka Welsch, Petr Benda a Luboš Bartoň, kteří toho s nároďákem prožili taky hrozně moc a takový úspěch si zasloužili. Ale dík jim patří za to, že nám pomohli vyšlapat cestičku tady k tomu," ocenil jeden z lídrů Nymburka bývalé spoluhráče z národního týmu.

O rozhodnutí skončit přemýšlel už před šampionátem a úspěšné tažení bylo příjemnou tečkou. "Samozřejmě bych nechtěl skončit s nějakou obrovskou pachutí a zklamáním, to by mi moje srdce bojovníka úplně nedovolilo, že bych chtěl skončit fakt ještě něčím příjemným. Domácí Eurobasket je svým způsobem lákavý, je to zase něco nového, ale bude to zase o dva roky déle," řekl.

Velkou roli hrála hlavně rodina. "Za poslední tři týdny tady, ať už to dobré nebo to špatné, tak si vzalo daň být od rodiny. Jediné štěstí, že to dokázaly vyvažovat ty naše úspěchy. I z toho pohledu jsem rád, že ta léta konečně budu moci strávit s těmi, které tak moc miluju, když to řeknu takhle pěkně," prohlásil Pumprla.

Cesta vzhůru? Skvělé vzpomínky

Vybavuje se mu řada skvělých reprezentačních vzpomínek. "Ta cesta fakt mířila pořád nahoru, byl to první Eurobasket ve Slovinsku, pak superúspěšný ve Francii. Dalšího jsem se bohužel po zranění nemohl zúčastnit. Ale i olympijská kvalifikace, furt to stoupalo nahoru a bylo zakončené tímto mistrovstvím světa," prohlásil Pumprla.

Chce přenechat prostor mladším hráčům, nezlákala ho ani olympijská kvalifikace, která se bude hrát v červenci. "Během těch dvou roků se budou moci zapojit i noví kluci a zažít si to skvělé, co jsem si já v nároďáku zažil. I když to budou mít o dost těžší, když nastupují na takhle rozjetou loď a budou muset přeskakovat tuhle laťku," dodal.

"Ztratili jsme Pumpyho, on je tichý lev, velké srdce tohoto týmu po všechny roky, co ho vedu. On je ten, kdo držel mužstvo při sobě. Před pár dny mi řekl, že o tom přemýšlí, a když mi řekl, že by rád hrál poslední dvě minuty, pochopil jsem to. To, co vidíte v celém týmu, to je on. V roce 2017 nám chyběli Jan (Veselý), Blake (Schilb), Pumpy... A on mi chyběl ze všech nejvíc," řekl kouč Ronen Ginzburg.

"Mě to hrozně překvapilo. Doufám, že ho ještě zlomíme. Ještě na tom zapracujeme. Pokud si to opravdu rozmyslel a nevrátí se ani na domácí mistrovství Evropy, nezbývá než poděkovat. Pumpy byl neuvěřitelný kapitán, ta správná spojka mezi trenéry a hráči, takový ten správný Mirek Dušín českého basketu," doplnil Pumprlův spoluhráč z Nymburka Vojtěch Hruban.

"Všichni, kdo koukali na tohle mistrovství, by mu měli poděkovat, protože pokaždé, když se zápas nevyvíjel úplně dobře a on nastoupil, dokázal přinést spoustu energie, výbornou obranu, zisky, doskoky, to byla jeho role a tu vždycky plnil na sto procent. Klobouk a děkujeme," dodal Hruban.