Člen legendárního Dream Teamu Larry Bird slaví šedesátku
New York – V osmdesátých letech působil Larry Bird v basketbalové NBA jako zjevení. Dílem proto, že se v dominantně černošském sportu dokázal prosadit jako žádný běloch před ním ani po něm. Dnes šedesátiletý rodák z West Baden v Indianě byl během třináctileté profesionální kariéry třikrát oceněn jako nejužitečnější hráč soutěže a nemohl chybět v nominaci basketbalového Dream Teamu, který na olympiádě v Barceloně uchvátil sportovní svět.
Exhibiční představení na Hrách 1992 bylo pomyslným vrcholem Birdovy aktivní kariéry, krátce nato musel kvůli chronickým problémům se zády s basketbalem skončit.
"Larry Legend" se loučil jako jeden z nejlepších hráčů historie a hlavní symbol poslední velké vítězné éry Bostonu. S Celtics vyhrál třikrát NBA (1981, 1984 a 1986) a dvakrát se stal MVP finálové série.
Člen Síně slávy patřil na pozici pivota nebo křídla zejména k obávaným střelcům z tříbodové vzdálenosti a v této kategorii vyhrál třikrát i rozstřel v rámci dovednostních soutěží All-star Game. V utkání hvězd se objevil celkem dvanáctkrát a devětkrát v řadě byl nominován do nejlepší sestavy sezony.
Kariéru skvělého basketbalisty lemovalo soupeření s budoucím spoluhráčem z Dream Teamu Magicem Johnsonem. V NBA snad neexistuje větší rivalita než mezi Bostonem a Lakers a právě souboje těchto dvou hráčů letitou animozitu dvou neúspěšnějších klubů soutěže znovu obnovily.
"V rozpisu sezony jsem si vždycky zakroužkoval zápasy s Celtics. Byly pro mě tyto dva, a pak zbylých osmdesát," glosoval to později sám Magic. "Každé ráno jsem se koukal do kolonky statistik, jak Magic večer předtím hrál. Nic jiného mě nezajímalo," připustil Bird.
Úspěchy ale 206 centimetrů vysoký basketbalista sbíral i v trenérské roli. Po sbírání zkušeností v organizaci Bostonu přijal v roce 1997 nabídku "domovské" Indiany a z do té doby nenápadných Pacers udělal jeden z nejlepších celků soutěže.
Indiana postoupila třikrát za sebou do konferenčního finále a v roce 2000 dokonce do finále celé soutěže, kde podlehla v šesti zápasech tehdy dominantním Los Angeles Lakers. A Bird za to hned ve své první sezoně získal cenu pro trenéra roku.
Bird si poté dal od basketbalu pauzu a vrátil se k Pacers o tři roky později jako generální manažer. A netřeba říkat, že i zde byl úspěšný. Dlouho průměrnou Indianu dokázal přestavět na tým, který ve výlukové sezoně 2011-2012 dosáhl na třetí příčku ve Východní konferenci.
Pro Birda to znamenalo cenu pro manažera roku – mimochodem Bird je jediným v historii NBA, který dokázal získat ocenění jako hráč, trenér i manažer. A i do třetice se rozloučil na vrcholu a bezprostředně poté ohlásil odchod na odpočinek. V současnosti ovšem Bird znovu působí u Pacers, tentokrát jako prezident klubu.
