Benda si vychutnal emotivní rozlučku, syn Matyáš na palubovce ho doslova dostal
Už při děkovačce spoluhráčům, trenérům, fanouškům, a hlavně rodině měla loučící se legenda Nymburku a basketbalové ligy Petr Benda co dělat, aby se ubránila emocím. Na konci zápasu proti Slavii ho při vítězství 111:57 navíc čekalo velké překvapení, o kterém neměl ani tušení. Z hlediště vyběhl ke střídačce jeho patnáctiletý syn Matyáš s číslem 44 na dresu a kouč Francesco Tabellini jej poslal také na palubovku.
"Vůbec jsem to nevěděl. Myslím, že toho překvapení bylo až moc. Tohle mě tak dostalo, že vůbec nevím, jestli to byla pravda, nebo ne. Vůbec jsem to nečekal a jsem rád, že jsem si s ním ještě mohl zahrát," řekl po utkání Benda.
"Já jsem vůbec neuvažoval, že by se to mohlo stát. Přemýšlel jsem, jak je to možné, jestli se to dá zařídit, aby takhle mladý kluk hrál. Ale evidentně se dalo. Pak přiběhl na palubovku, trenér mu řekl, ať jde hrát, tak jsem si říkal: Aha, tak tady to asi někdo spunktoval," líčil Benda.
Starší syn přitom ještě chyběl na předzápasovém ceremoniálu, kdy bylo Bendovo číslo 4 slavnostně vyřazeno. Plaketu s jeho jménem odhalila jen manželka Marika a třináctiletý syn Tobiáš. Teď Bendovo číslo visí vedle Ladislava Sokolovského (5), Radka Nečase (12), Michala Křemena, Jiřího Welsche (oba 9) a Pavla Pumprly (6).
A Matyáš, který měl ještě trénink s basketbalovou akademií Nymburku do 17 let, byl středem pozornosti až 44 sekund před koncem, kdy svlékl tričko kryjící zápasový dres a vyběhl z rohu od rodiny směrem k lavičce.
Nezapomenutelný večer
"Já jsem se to dozvěděl asi dva dny předem. Mamka už to věděla o trochu déle. Snažil jsem se, aby se to táta vůbec nedozvěděl. Nikomu jsem to neřekl. Věděl jsem to jen já, mamka a nějací organizátoři. Byl překvapený. Vůbec o tom nevěděl," popsal Matyáš, který završil zápas dvěma úspěšnými šestkami.
"Bylo to takové zvláštní, jsem ještě mladý. Ale docela se to podle mě povedlo," doplnil. V patnácti letech a sedmi měsících není nejmladším hráčem v historii ligy. V lednu 2021 nastoupil za Ostravu právě proti Nymburku ve věku 15 let a dvou měsíců Jakub Zvolánek.
"Bylo to krásné. Sen je samozřejmě si zahrát s oběma syny. Já doufám, že si nimi ještě zahraju. Ne teda úplně na té profesionální úrovni... Ale my spolu vlastně hrajeme furt," podotkl jednačtyřicetiletý Benda, který se rozhodl ukončit kariéru po minulé sezoně.
Ve středu prožil večer, na který nezapomene. "Bylo takové, jak jsem si to vysnil a představoval. Ze začátku jsem do toho moc nechtěl jít, ale nakonec mě přemluvili. Myslím, že to stálo za to, a jsem rád, že jsem na to kývl," konstatoval.
Asi nejtěžší pro něj byla řeč při úvodním ceremoniálu. "Chystal jsem se na to, byl jsem přesvědčený, že ve mně tak velké emoce nejsou. Nakonec byly ještě větší, než jsem si sám představoval. Ale to k tomu patří. Já myslím, že v moment, kdy jsem tam nastoupil a měl jsem něco říct divákům, tak na mě těch 16 let v této hale, se spoluhráči a s rodinou, dolehlo. Bylo to těžké udržet," usmíval se.
Na úvod naskočil jen na rozskok, v závěru odehrál regulérně tři a půl minuty. Stihl doskok, dvoubodový koš s faulem, po kterém šestku neproměnil. Ty pak dal až syn Matyáš. Podle Bendy, který si několikrát během večera užíval ovace vestoje, krásná tečka. "Myslím, že jo. On to měl trošku lehčí ze šestek, ale je vidět, že se nebojí. Když na sobě bude pracovat, tak má příležitost se prosadit," dodal Benda, který v Nymburku nově vypomáhá s regionálními partnery a marketingem.
