Z Železného mohl být baseballista. Král oštěpu ale zůstal věrný své disciplíně
O oštěpu by mohl vyprávět hodiny jako málokdo. S nepřebernými zkušenostmi a největšími úspěchy z nejlepších akcí světa si to může dovolit. Jan Železný navíc stále drží světový rekord s hodem dlouhým 98,48 metru z mítinku v německé Jeně z května 1996. V Hyde Parku Civilizace se rozpovídal nejen o svých výkonech na jednotlivých závodech v průběhu bohaté kariéry, ale také osvětlil úskalí této náročné disciplíny a pozadí její techniky.
Úspěšný oštěpař Jan Železný prožil nádhernou kariéru včetně úctyhodné série tří zlatých medailí z let 1992–2000. V roce 1996, ve kterém se ještě více zviditelnil památným hodem a přepsal historické tabulky, se ale mohla jeho sportovní dráha nečekaně změnit.
Není mnoho lidí, kteří by věděli o námluvách Železného s baseballem. Ještě před Hrami v Atlantě ho totiž kontaktoval skaut profesionálního týmu zámořské MLB Atlanta Braves a předložil mu nabídku, jestli by si slavný oštěpař nezkusil pár desítek nadhozů. Ve hře tak byla reálná příležitost zkusit si pozici nadhazovače.
Ačkoli se Železný na dráhu profesionálního baseballisty nevydal, jednalo se o obohacující zážitky, byť ne jen ty pozitivní. "Angažmá z toho nakonec nebylo, odnesl jsem si přetíženou ruku. Bolel měl loket, bolelo mě rameno. Za dva dny jsem letěl na závody do Francie a nevyhrál jsem tam," řekl Železný trochu trpce.
"Ale byla to zajímavá zkušenost. Já jsem to chtěl zažít, byla to trochu show. Zkoušel jsem tam různé nadhozy. Řekli mi, ať to zkusím, že mám možná šanci. Bylo to ale strašně složité," uvedl Železný a dodal další vtipnou historku. "Asi za dva roky mi psal manažer klubu. Že ví, že mám syna a že bude určitě mít nějaké genetické předpoklady. A ať mu ho pošlu do Ameriky, že se o něj postará. Že mu všechno zajistí. Tak to jsem teda koukal," rozesmál se i po letech Železný.
"Ale ještě jedna věc byla zajímavá. Když jsem odcházel ze stadionu, tak jsem vzal míček a hodil jsem ho až na tribunu. Oni to po mně chtěli, jestli si nechci hodit. Prý si tam o tom pořád ještě povídají, že jsem byl jediný na světě, který přehodil stadion," podotkl Železný.
Baseballistou se ale Železný (naštěstí) nestal a i po roce 1996 zůstal věrný oštěpu. Kromě olympijského triumfu z Atlanty a Sydney (2000) přidal následně titul mistra světa v roce 2001 a také dvě bronzové medaile – jednu ze světového šampionátu v roce 1999 a na závěr kariéry v roce 2006 z toho evropského.
Nejdéle by Železný uměl mluvit o technice hodu oštěpem, díky které mu vydržela sportovní dlouhověkost na profesionální úrovni až do čtyřicítky. Důraz při odhodu kladl vždy na uvolněnost těla a svalů, za kterou se skrývá dobrý hod.
"Uvolněnost je nesmírně důležitá. Musíte se připravit na tu odhodovou fázi, ale v tu chvíli by měl být člověk uvolněný. Právě Pavel Kolář, můj velký kamarád, mi vždycky říkal: 'Ty jsi hodil vždycky daleko, když jsi měl otevřenou pusu a jazyk venku. To znamená, že ses v tu chvíli uvolnil.' A je to pravda," souhlasil Železný.
Pro dobrý sportovní výsledek je ale důležitá zároveň psychická stránka každého závodníka. "Myslím si, že psychika je klíčová. Na olympiádu jedou výjimeční sportovci, jen 10 600 sportovců z celého světa, přitom trénují miliony lidí. Musím říct, že všechny uznávám. To jsou lidé, kteří něco dokázali. Jsou to výjimeční sportovci," poznamenal na začátek Železný.
A jak je to tedy konkrétně u oštěpu? "Zhruba šest sportovců je absolutně vyrovnaných. Kdokoliv z nich může vyhrát a psychika hraje velkou roli. Tím že jsem vyhrál velký závod nebo jsem byl světový rekordman, tak lidé se na mě dívali ve stylu 'co předvede, máme šanci'. A já jsem to svým způsobem dokázal i využít. Když jsem formu měl, tak jsem opravdu věřil, že vyhraju, a to bylo to sebevědomí. Když jsem ji neměl, tak jsem také sám o sobě pochyboval a prohrál jsem. Ale nedával jsem to najevo, lidé využívají slabin," dodal.
