Špotáková přežila tlačenici v autobusu i netradiční kvalifikaci a hodila nejdál
Amsterdam - Barbora Špotáková přiletěla do Amsterdamu jen den před kvalifikací, stejně jako to dělá před mítinky Diamantové ligy, ale šampionátu přikládá větší váhu. Druhým pokusem v boji o postup do finále hodila ze všech oštěpařek jasně nejdál (63,73 m) a nakročila tak k úspěšné obhajobě titulu z Curychu. Přitom všechno ideální zdaleka nebylo.
Kvalifikace oštěpu se konala jako v případě mužů v centru města v parku Museumplein, připravit se na závod ale všichni musejí na rozcvičovací ploše u hlavního Olympijského stadionu. Tam je umělá tráva, tudíž se tam oštěpy nezapíchnou do země, ale odskočí. "Takže se ty oštěpy zhruba za 25 000 korun ničí. To se vám moc nechce," komentovala to Špotáková. Rozcvičovali se tam také kladiváři, takže jejich odskakující náčiní ohrožovalo další atlety.
Olympijský stadion je od Museumplein zhruba čtyři kilometry daleko, proto se do svolavatelny šlo už hodinu a půl před startem kvalifikace. "Je to divné, když se začnete rozcvičovat více než dvě hodiny před závodem," řekla Špotáková. "Navíc poledne není úplně můj čas na podávání největších výkonů, to není vůbec můj šálek kávy," prohlásila. Už na Olympijský stadion jela z hotelu tři čtvrtě hodiny.
To nejhorší ale přišlo při přesunu do centra na závod. "Osmnáctičlenná skupina atletů, každá jsme měla dva trenéry, všichni v jednom autobuse, na stojáka tam narvaný bez klimatizace. Tam snad bylo padesát stupňů. Jsme z toho tady vypadaly jak mouchy před bouřkou. Všichni zpocený jako blázen. Hlavně, že to je za námi, tak bych to řekla," hodnotila.
Zatrnulo jí, když se při druhém pokusu vážně zranila Lotyška Lina Muzeová. Ležela na rozběžišti několik minut, než ji lékaři odnesli na nosítkách. "Jsem na to citlivá, tak jsem se to snažila odsunout. Prodloužilo to soutěž, jsem ráda, že jsem to zvládla, ale že bych na to vzpomínala nějak ráda, to ne. Stadion je stadion," zopakovala.
Špotáková má formu, na domácím šampionátu v Táboře hodila letošní nejlepší výkon na světě 66,87 metru. "Věřila jsem si hodně, ale ten první hod... Jak jsem stará, tak blbnu," komentovala pětatřicetiletá světová rekordmanka nepovedený kvalifikační pokus. "Úplný opak toho, co jsem chtěla udělat. Druhý už byl o něco lepší, i když to stále nebylo ideální. Ale ty metry jsou celkem slušné," pochválila se.
Oštěpaři si středeční kvalifikaci pochvalovali. Říkali Špotákové: "To se ti bude líbit." Jenže včera není dnes. "A taky to tak vypadalo. Včera větříček do zad, dneska vichr proti, což není ideální. Stresovalo mě to. Přicházejí poryvy, čekáte, kdy se rozběhnout," popisovala. "Navíc ten povrch na mě byl dost měkký, takže pomalý," dodala.
