Ogrodníkovou trápila bolest. K výhře na Odložilově memoriálu ji motivoval odkaz Zátopkové
Vítězství to nebylo vůbec snadné. Nikola Ogrodníková se musela poprat s bolestmi ruky a zad, ale účast na Julisce zvládla se ctí. Motivoval ji odkaz legendy. Soutěž oštěpařek v rámci Memoriálu Josefa Odložila se poprvé konala jako Memoriál Dany Zátopkové na památku zlaté olympijské medailistky z Helsinek 1952, která zemřela 13. března ve věku 97 let.
Ogrodníková hodila prvním pokusem 61,90 metru, ale pak se trápila. "Abych se přiznala, každý pokus se mi chtělo brečet, protože mě bolela ruka i záda. Pak už nevím, co se stalo, ale trenér mi řekl, že se mám uvolnit a úplně vypnout. Já se tam jen postavila, řekla si, že teď hodím pro Danu, a už jsem jen koukala na okna na střeše," svěřila se.
Vzpomínka na manželku legendárního vytrvalce Emila Zátopka se nesla celou soutěží. Vlevo na začátku výseče byla fotografie Zátopkové pořízená Janem Saudkem pro kalendář Dukly z roku 2013 a vedle ní oštěp.
Soutěž byla po třetím pokusu přerušena, aby Zátopkové vzdali hold mimo jiné světový rekordman Jan Železný a šéf Dukly Jaroslav Priščák. Následovala minuta ticha, kterou ale narušovala hudba z reproduktorů.
Ogrodníková má první vzpomínku na slavnou oštěpařku už z dětství. "Viděla jsem ji v Litomyšli na první olympiádě dětí. Tam si mě zavolala na tribunu, protože mi chtěla pogratulovat k hodu míčkem. Pro mě to byla strašně velká osobnost. Byla jsem malé škvrně, takže jsem se i bála tam jít. Dala mi, myslím, nějakou skleněnou medaili, mám ji doma schovanou," vzpomínala.
Loni Zátopkovou společně s dalšími elitními oštěpaři navštívila při oslavě 97. narozenin. "Z toho jsem byla nervózní, protože jsem si říkala, co si s takovou paní budu povídat. Ale bylo to hrozně vtipné, protože dávala jedno moudro za druhým. Vyprávěla historky, bylo to hezké," řekla.
Zátopková zemřela krátce poté, co život v Česku ochromila epidemie koronaviru. Kvůli vládním omezením se s ní nesměla naposledy rozloučit veřejnost. Pohřeb ve strašnickém krematoriu byl 20. března komorní s malým počtem hostů.
Veřejné rozlučkové akce by měly přijít, až bude znovu možné se scházet ve větších počtech. Měla by to být zádušní mše v Břevnovském klášteře a uložení ostatků Zátopkové na hřbitově Valašský Slavín v Rožnově pod Radhoštěm vedle jejího manžela. To by se mělo uskutečnit v září v době tradičního běhu rodným krajem Emila Zátopka.
