Následuje
Panorama

Zlato nad všechna zlata. Špotáková vyhrála s klidem, pak přišly ty nejsilnější emoce

Londýn – Uzavřít kruh. To nebyl povel, ale touha. Barbora Špotáková navázala na triumf na olympijských hrách v Londýně před pěti lety. Byla klidná, vyrovnaná. Stačilo překvapivě málo, ale na to se historie opravdu neptá. S pokorou sobě vlastní ocenila výkony soupeřek a radovala se z nejemocionálnějšího zlata.

"Nevím, jestli si to vůbec zasloužím." Jedna z prvních reakcí Špotákové po vítězství na mistrovství světa.

Je to příběh vytrvalosti, zarputilosti a lásky k atletice. Před deseti lety získala první titul mistryně světa v japonské Ósace, téměř na den před pěti lety vybojovala druhý olympijský triumf a teď nádherný okamžik znovu v Londýně. "Tohle místo je mi souzené, je to můj stadion."

Olympijská aréna v Londýně – to je pro Špotákovou vskutku něco speciálního. "Celý den jsem na to myslela," přiznala vzpomínky na zlaté momenty. "Londýnský stadion – to pro mě byla motivace, abych pokračovala v kariéře po olympijských hrách v Riu," zdůraznila.

Udělala dobře. Atletice zůstala věrná a teď se dočkala něčeho, co si nedovedla možná ani představit. "Jsem moc šťastná, že to tady vyšlo, protože tohle zlato je snad to nejlepší v mém životě," prohlásila emocemi nabitá Špotáková.

Barbora Špotáková:

"Tenhle stadion je moje místo. Vlezu sem a jsem klidná, protože vím, že to dobře dopadne."

"Řekla bych, že nikdy už nebudu mít tak silné emoce, jako v Pekingu v roce 2008, ale tohle bylo mnohem silnější. Zazpívat si tu hymnu se svými přáteli, nikdy jsem nic tak silného nepocítila. A to že moje kariéra byla dlouhá a úspěšná," řekla s odstupem několika minut, co na krk dostala zlatou medaili.

Klid od prvních chvil

Působila vyrovnaně. První pokus ve finále se sice nepovedl, ale stále vypadala soustředěně. "Cítila jsem se obzvláště klidná a věřila jsem, že můžu vyhrát. Nebyla jsem vůbec nervózní. Věřila jsem v sebe, že to dokážu."

Ve druhé sérii to přišlo. Krásné zlaté číslo 66,76. Druhá Číňanka Li Ling-wej se sice přiblížila v osobním rekordu na půl metru, ale to bylo všechno. Chorvatka Sara Kolaková nepozlobila, skončila dokonce až čtvrtá. "Myslela jsem si, že bude potřeba hodit daleko víc. Proto jsem se tomu tak divila," popsala první dojmy v momentu, kdy zjistila, že už ji nikdo nepřekoná. "Pak prostě najednou mi to došlo a vyhrkly mi slzy," dodala.

Život bez atletiky? Zatím ne...

Špotáková se atletikou nejen baví, ale žije nesplněnými sny. Tvrdě se připravovala a odměna přišla. "Je to moje sezona, hodně jsem si věřila."

Co bude dál? Těžko říct. Hry v Tokiu? Nikdy neříkej… Možná právě proto, že je to Japonsko a kruhy se uzavírají tam, kde začínají. Že by vzpomínka na zlatou Ósaku? "Asi je to malinko takové zvláštní, jako kdyby se kruh uzavíral. Ale já si nedovedu představit svůj život bez atletiky, zatím. Takže sice se kruh uzavírá, ale možná že se úplně neuzavřel," dodala.

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy