Odkomentovat stovku pokaždé jinak? Člověk musí přemýšlet, říká Dusík

"To je, jako kdybyste se zeptali tatínka, které ze svých dětí má nejradši. To se prostě nedá říct," začíná Dusík o tom, proč si nemůže vybrat svého favorita. "Baví mě atletika, hokej, střelba, snowboard, baví mě každý sport, který jsem komentoval. Mám to štěstí, že jsem si vybudoval takovou pověst univerzála, takže když je nějaký sport, na který si nikdo netroufá, tak to spadne na mě," pokračuje.

Má rád výzvy a ty v komentování sportu přichází téměř neustále. "Musím se na to připravit tak, aby i ti, kteří ten sport dělají dlouho, nebyli z mého komentáře otráveni. To je moje práce, abych ukázal, proč by zrovna tenhle sport měl někdo sledovat," tvrdí Dusík.

Teď sice žije mistrovstvím světa v atletice, v poslední době si nicméně nejvíc užil komentování finálového in-line turnaje ze Světových her. "Protože to samozřejmě je hokej, ale ne úplně lední a mě strašně bavilo ukázat lidem, jaké jsou v tom in-linu odlišnosti a proč je to pro někoho třeba atraktivnější než hokej," říká Dusík.

Podívejte se na záznam Facebooku Live s komentátorem Michalem Dusíkem:

Sám dělal hokej od svých pěti let. "V tom prostředí jsem vyrůstal a prošel jsem jím. K atletice jsem se opravdu dostal až jako komentátor, i když jsem ji sledoval od malička," dodává.

Konkrétní nechce být ani u oblíbené disciplíny. Hlavně když to Čechům cinká. "To je vždycky radost, když člověk komentuje úspěch českého závodníka a může s ním prožít tu radost a když ji může prožít i s diváky. Každá disciplína má svoje kouzlo," prohlašuje.

Hned mu vytanuly na mysl vytrvalostní běhy. "Vím, že spousta lidí vždycky říkala, že jsou nudné. Byla v pátek nuda desítka? To fakt někomu mohlo přijít nudné, ten nádherný souboj Mo Faraha proti spojenectví Keňa-Uganda-Etiopie? A nakonec zase Farah všem vypálil rybník, přestože byl na ten souboj tentokrát úplně sám, neměl tam ani nikoho ze svého týmu, nikoho, kdo by mu pomohl. Užil si to on, užili si to i diváci, to prostě byla nádhera."

Sám Dusík, byl se svým komentářem u všech velkých závodů Usaina Bolta. A komentovat stovku zkrátka považuje za nádheru. "Dokonce jsem se s ním potkal ještě dřív, než se stal světovým rekordmanem. Vlastně to byl tehdy ještě nadějný junior. Poznali jsme se na Zlaté tretře, kam byl pozván jako mladá naděje, která možná zazáří, možná ne. Od té doby se mi daří se s ním občas potkat i mimo mix-zónu, naposledy v Tématu pro hosty, což bylo úžasné povídání," vzpomíná Dusík.

Baví ho, jak se Bolt za léta v nejvyšší špičce atletiky změnil a dozrál. "Na některé věci má trošku jiný náhled. U stovky říká spousta lidí, že je to ten nejhezčí závod. On je to vždycky nejsledovanější závod. Udělat stovku pokaždé trochu jinak, člověk musí i přemýšlet, jak ten komentář udělat," říká Dusík.

U jedné Boltovy stovky prý stihl říct třiatřicet slov. "To mi jednou spočítali a říkali, že to je taky rekordní výsledek. Je to pro mě dobré hledání, jak ten komentář svou dynamikou přizpůsobit dynamice stovky. To je prostě exploze lidské energie."

Na startu MS ho potěšily zejména ceremoniály, na nichž se dodatečně předávaly medaile. Po pátku následovaly i v sobotu. "Nelíbí se mi, že takovéhle věci musí vůbec být, ale když už ano, tak to, co předvedli pořadatelé, se mi hrozně líbilo. Bylo to lepší než separátní ceremoniály v Pekingu, kde zařizovali i diváky, což nebylo upřímné. Ale v pátek a sobotu ano," je rád Dusík.

"Zaplněný olympijský stadion v Londýně tleskal těm, kteří si tu medailovou radost měli prožít v minulosti. To je asi druhá nejlepší možnost po té první, tedy dostat tu medaili tehdy, kdy ji dostat mám," dodává.