Když jsou vítězové ve stínu. Oslavovaný Bolt vs. osamocený Gatlin

"Děkuji za tu úžasnou podporu, užil jsem si to." První Boltova slova po finále jeho poslední stovky na mistrovství světa.

Na atletickém ovále dokázal, co nikdo před ním. Přál si odejít neporažený. Nepodařilo se. Lepší byli dva Američané – Justin Gatlin a Christian Coleman.

Gatlin, muž s dopingovou minulostí, dostal roli záporného hrdiny. Ozývá-li se na londýnském stadionu jeho jméno, mihne-li se na obrazovce, publikum nespokojeně hučí.

Předkrm s varovnou kůstkou

Sobotní program začíná, nastává čas semifinále. Nikdo si nepředstavuje, že by se mohlo stát něco jiného. Hladký Boltův postup, pár obvyklých grimas, gest. Takový příjemný chutný předkrm. Jak je tomu doopravdy?

"Záporňák" Gatlin s přehledem postupuje z druhého místa za Jihoafričanem Simbinem. Domácí poprvé propukli v jásot, když v druhém běhu uspěl domácí šampion Reece Prescod. A ve třetím? Bolt proti letošnímu králi tabulek – Američanu Christianu Colemanovi. Ještě jedno pozdravení a patřičný ohlas z tribun.

Výsledek je mírně alarmující. Bolt opět mešká na startu a do cíle dobíhá druhý. Chvíli se čeká, až se výsledková tabule na stadionu umoudří a nejvyslovovanější jméno se na ní vůbec objeví. Moderátor nervózní diváky uklidňuje. Bolt se sice vešel pod deset sekund, ale na Colemana má setinové manko.

Je krátce před desátou večer místního času. Neznámý naháč si proběhl cílovou rovinku a odolal prvnímu ataku bezpečnostních složek. Druhému už ne. Zatímco odchází s cudnou rouškou v "přátelském" objetí ochranky, fanoušci mu mávají na cestu.

Příznačná londýnská "sprcha"

Teď už ale konec, anebo spíš začátek zábavy. Nastává jinak obvyklý vrchol úvodního víkendu snad všech šampionátů nebo i olympijských her. Souboj o nejrychlejšího muže světa. Ale jestli tohle něco není, pak obvyklé.

Scénář téměř totožný jako u pátečního finále s domácím miláčkem Farahem. Kulisy obdobné – hlava na hlavě. Hluk a očekávání. Tentokráte ovšem nebudou stadionem probíhat mexické vlny ovací, nyní je vše zaostřeno už pouze na cílovou rovinku. Osm mužů přichází na stadion.

Představováni jeden po druhém. Dvě zastávky stojí opravdu za to. Bolt v dráze čtyři, Gatlin v osmičce. Při Gatlinovi obvyklá dávka nevole, Bolt přichází rozvážně na závěr.

Do bloků. Připravit se. Výstřel a start. Jednou, až bude Bolt vyprávět svým potomkům, co se tehdy na londýnském stadionu stalo, bude to příběh, který už všichni budou dávno znát. Takových je totiž zatraceně málo.

Strašidelná doba, než se Bolt vyřítí z bloků, jeho soupeři mají ohromný náskok, posledních padesát metrů – už je to jen kousíček. Konec. Stadion téměř oněmí. Kdo že je vítěz? Gatlin? Je to vůbec možné? Coleman druhý a třetí...

"Pište si: Usain Bolt ukončil kariéru jako neporazitelný," úkoloval v žertu Jamajčan novináře na tiskové konferenci před startem šampionátu. Nepovedlo se, novináři to po sobotě napsat nedokážou. "Usain Bolt" – skandování se ozývá ještě několik desítek minut po konci závodu. Rozverné tanečky s jamajskou vlajkou v obležení fotografů a pak nekonečný slalom mezi dychtivými pracovníky médií z celého světa. Taková rozlučka? Smutku netřeba.