BLOG: Londýnská atletika s opravdovým deštěm
Že to ve středu nebude nejen na atletiku úplně to pravé, jsme už pár dní tušili. Mělo pršet a zase pršet. A hodně silně. Prostě Londýn v plné parádě.
Časně ráno již v televizním kontinuálním zpravodajství běží informace o uzavřených stanicích metra a možná i v důsledku toho si soupravy jezdí, jak chtějí. S prapodivnými intervaly a hlavně ne úplně tam, kam zrovna člověk potřebuje. Na olympijský stadion.
Jsou čtyři hodiny odpoledne, a to co se odehrává venku, by jeden vzhledem k počasí panujícímu ve zbytku Evropy, označil za čirou provokaci. Děda Komárek už by to možná ani nekomentoval.
V improvizované kanceláři České televize se mezitím čile spekuluje, zda se budou muset některé soutěže přesunout kvůli tomu exkluzivnímu lijáku na jiný den. "A pucujte se," zní zevnitř.
Voda je prostě všude. Šlápnete na umělohmotnou desku zakrývající kabely - je tam. Šlápnete na beton - je tam. ...a má rozpuštěné vlasy.
Jestli jste nikdy neviděli normalizační povídkový film Boty plné vody, raději se do toho v zájmu zachování vnitřního klidu ani nepouštějte. Jen tím chci naznačit, do jakých podmínek, které by ocenili maximálně Mokří bandité, jsme se tu dostali.
Můj milý kolega dokonce použil poslední výdobytek moderní technologie. Totálně zmáčené polobotky vytunil papírovými kapesníky. Lahoda.
Jenže! Mezitím se už na ploše rozjel program jak na běžícím pásu. A co asi měli říkat jeho hlavní aktéři? Větru a dešti zkrátka neporučíš. Ne, opravdu neporučíš.
A Makwalovi, Warholmovi nebo Francisové navíc pršelo extrémní štěstí. I když Warholm si na to raději vzal rohy.
Na tom psím počasí byla ovšem úžasná jedna věc. Jestli to vypadalo, že od zahájení mistrovství světa nebudou v tenhle den ochozy poprvé praskat ve švech, opak byl pravdou. Zase došel plný dům, v pláštěnkách či bez, hlavně aby mohl zhlédnout finále koulařek.
Mimo jiné, samozřejmě. No nejsou ti fanoušci úžasní?
