Věřím, že jednou budu na bedně na tom nejvyšším stupínku, doufá bronzový Vadlejch
Jeho nejlepší pokus by znamenal na olympiádě v Tokiu zlato, na atletickém mistrovství světa v Eugene to ale při výkonech soupeřů stačilo jen na bronz. Oštěpař Jakub Vadlejch si připsal po dvou stříbrech z MS 2017 a loňské olympiádě další medaili. Jednatřicetiletý svěřenec Jana Železného věří, že jednou vystoupí i na pomyslný vrchol.
V sobotu na stadionu Hayward Field se na prvním místě hned v první sérii usadil obhájce titulu Anderson Peters z Grenady, který třikrát hodil za 90 metrů. "Pořád jsem věřil, že Peterse můžu porazit, nebo aspoň ohrozit. Po 88 jsem se snažil tlačit, byl nedobytný, byla to one man show," uznal Vadlejch, který hodil nejdál 88,09 metru.
To je výkon, který by mu na posledním mistrovství světa i na loňské olympiádě stačil na zlato. "Letos hodilo šest kluků přes 89 metrů, proto jsem ani 88 nebral jako jistotu medaile. Pořád jsem byl ve střehu, snažil jsem se udržovat hlavou nahoře a hnát se kupředu. Za poslední roky se to ohromně zvedlo. Vždycky říkám, že pro disciplínu je to skvělé. Ta disciplína je o to sledovanější a o to víc se řeší," komentoval aktuální kvalitu mužského oštěpu.
Od trenéra dostal pochvalu. "Říkal, že to byl skvělý závod. Sám ví, že na mistrovství světa a olympijských hrách se nehází největší výkony a je to spíš o tom pořadí. O to víc si myslím, že ho těší, že jsem zaházel takovou sérii. Ukázalo to, že jsem se připravil skvěle, protože minimálně dva hody byly delší než ve finále olympiády, k tomu není moc co říct. Dneska byli dva kluci lepší, příště snad nebudou," řekl.
Bronzovou medaili ještě neměl. "V jeden moment jsem si říkal, že budu mít třetí stříbrnou... Neříkám, že jsem radši, ale jsem hrozně rád, že medaili mám. Měl jsem ji vytouženou, že ji tady získám, a povedlo se mi to. Pořád mám ty nejvyšší cíle a věřím, že jednou budu na bedně na tom nejvyšším stupínku," poznamenal.
Stejně jako ostatním úspěšným atletům na tomto MS mu medaili poprvé pověsili na krk hned na ploše. "Je to docela zvláštní, na druhou stranu je příjemné ji vidět takhle bezprostředně. Ptal jsem se, jestli je pravá, a prý je, což mě překvapilo. Je totiž lehounká, tak jsem původně myslel, že to je nějaká atrapa. Třeba ta olympijská opravdu tahá za krk. Nemůžu říct, že je to cesta mimo, je to zajímavé," komentoval americkou novinku.
Poprvé získal medaili jako otec. "Malá je pro mě zázrak. Užívám si každou vteřinu, co s ní jsem. Těch vteřin bohužel není mnoho, protože jsem pořád pryč na soustředěních nebo na závodech, ale je to hrozně hezké. Snažím se i takhle na dálku volat si přes WhatsApp a vidět se s ní," svěřil se. Doma na jeho finále vstávali. "Žena určitě vstávala. Možná probudila i malou, ta to třeba prořvala."
