Melich už se kladivem nestresuje a český rekord chce stihnout do konce sezony
Praha - Lukáš Melich celkem osmkrát ovládl republikový šampionát, ale na vrcholných mezinárodních akcích se mu dosud nedařilo. Na velký úspěch musel počkat do svých dvaatřiceti let. V pondělí večer vybojoval v Moskvě bronz, ale dlouho se v Rusku nezdržel. S velkými oslavami chce počkat na další reprezentanty. "Kdyby to kluci (Veselý a Prášil) dotáhli také na medaili, bylo by to naprosto skvělý. Ale nezakřikněme to," řekl po příletu.
"Kladiváři dozrávají později, ale u mě to teda trvalo extrémně dlouho. Ten zlom nastal loni na zpackaném mistrovství Evropy. Řekl jsem si, že s tím musím něco udělat. Začal jsem se tím bavit, už se nestresuju a ono to najednou jde," vysvětlil změnu v přístupu.
Ještě do konce sezóny by Melich rád vytvořil český rekord. "Už na něj pár závodů čekám. Je to pořád o metr navíc, a to už je při těchto vzdálenost docela dost. Chce to chytnou ideální závod, ideální pokus a pak to může vyjít," řekl.
Za medaili dostane odměnu 20 tisíc dolarů, asi 400 tisíc korun. Neřekl, co si za to pořídí, prý ale "nic monstrózního". Musí i šetřit, protože hod kladivem není obzvlášť v České republice příliš populární a v atletické komunitě to je spíš podceňovaná disciplína. Kladiváři nejsou ani součástí Diamantové ligy; mají svoji vlastní Challenge, kde jsou odměny čtvrtinové.
"My v Diamantové lize být nemusíme, pokud nám dorovnají ty prize money," uvedl Melich. "Trénujeme stejně, závodíme stejně, je nás stejně jako ostatních, nevidím jediný důvod, proč to tak je," poznamenal. Říká se také, že kladivo je nebezpečné. Ale i to odmítá. "Hod oštěpem je to samé," dal příklad.
Z civilu do armády
V pražské Dukle je dvaatřicetiletý Melich civilním zaměstnancem a věří, že mu bronzový výsledek na MS pomůže stát se profesionálním vojákem. "Za velké medaile to bývalo zvykem, ale nechci předbíhat. Určitě bych se nebránil," uvedl.
Moc dobře ale ví, že atletikou se neuživí. Proto studuje vysokou školu ekonomickou. "Naštěstí mám individuální plán, takže se to dá stihnout Ale inženýr? To je vzdálená budoucnost," řekl se úsměvem. "Chci si ale rozšířit obzory, po kariéře bude návrat do normálního života těžký," upozornil.
Aby si zajistil alespoň několik let klidného života jen kladivem, musel by být několik let světová jednička a pořád vyhrávat. "Už to dělám 19 let, pětkrát týdně, kdybych to dělal pro peníze, už bych s tím dávno sekl," konstatoval. "Naštěstí mě to baví a asi jsem trochu poloblázen," dodal se smíchem.
