Spousta fanoušků a organizátoři na jedničku. Špotáková si užívá návrat ke starým pořádkům
Barbora Špotáková si po koronavirovém olympijském Tokiu, z nějž už vzpomínky vytěsnila, užívá návrat ke starým pořádkům. Na evropském šampionátu v Mnichově fanoušci nechybějí a světová rekordmanka tam má početnou podporu. "Opravdu tady mám hrozně hezký pocit z toho místa a jsem ráda, že tady můžu být," řekla.
V Tokiu s prázdnými tribunami a spoustou omezení trpěla a nepostoupila z kvalifikace. V Mnichově, který žije multisportovním šampionátem, je nadšená. "Celkově ta atmosféra je tady jiná. Asi je to dané i těmi menšími sporty, že jsou tady fanoušci jiného ražení. I Němci jsou strašně příjemní. Organizátoři hrozně vstřícní, furt se smějou. A přejou vám štěstí," pochvalovala si.
Před kvalifikací vyhlížela blízké, kteří ji přišli podpořit. Vzpomínky na ME 2002 se jí při návratu nevybavily. "Mnichov si nepamatuju, to jsem byla tak mimo, takový návštěvník. Vícebojařka, co byla rok v Americe, přijela s únavovou zlomeninou, byla obtloustlá, hodila oštěpem. A pak mi někdo řekl, že by nebylo špatné jím házet dál," řekla.
V podobné pozici se cítí i letos, když se vrátila na místo činu jako světová rekordmanka a držitelka řady velkých medailí. "Teď jsem tedy taky na návštěvě, když se na ta data narození podíváte. Ale je to hezké. Ti lidé na mě tak obdivně koukají, zvláštně, je to divné. Občas se mě ptají, jestli jsem trenér. Mladí z týmu mi nevykají. Naštěstí, to by asi dostali záhlavek," povídala jednačtyřicetiletá oštěpařka.
Přijela připravená. "Jsem za to vděčná, že po těch dvaceti letech tady můžu být docela v plné síle, samozřejmě dané tím věkem. Prostě tím maximálním, co jsme mohli udělat. Natrénovali jsem velmi dobře za ten rok s Honzou (Tylčem), konečně jsme si sedli, nebyl žádný zdravotní problém," řekla.
Její první kvalifikační pokus, který měřil jen 56,36 metru, poznamenalo dlouhé čekání. "My jsme tam snad patnáct minut čuměly, než začala soutěž. To bylo takové nepříjemné. Ten první hod jsem zapomněla běžet. To bylo jak nějaký tréninkový. Pak už to jelo, pak se do toho člověk dostane," popisovala průběh kvalifikace.
Ani postupový pokus 60,75 metru nebyl ideální. "Netrefila jsem ho na to rameno, že bys cítil, že to brnkne, že to vystřelí," přiblížila. Pro sobotní finále by to mohlo dávat naději na prostor pro zlepšení, ale každý den je jiný. "Nejhorší je, že to už víš na tom rozcvičováku. To člověk pozná, jak na tom je, jak to tělo reaguje. Jak je pružné, jak jsou pružné kotníky. Nejhorší je, že už víš, že s tím budeš bojovat. Když je to dobré, tak si s tím můžeš jenom hrát," uvedla evropská šampionka z roku 2014.
Jak to může vypadat ve finále, Špotáková nechtěla odhadovat. "Vůbec nemám žádné tipy, scénáře, expektace, to po mně nechtějte, to neřeším. Já bych chtěla hodit třeba season best, hodit dobře, což chce každý. Ten pocit stačí," dodala Špotáková, která při Diamantové lize v Polsku hodila 62,29 metru. To ji v současné evropské oštěpařské konkurenci řadí do početného okruhu kandidátek na medaili.
