Považuji za své poslání dělat chůzí radost, zářila stříbrná Drahotová
Občas šla až přes hranu a byla na sebe tvrdá. Ale léta ubíhají a zkušenosti se sbírají. A Anežka Drahotová se své tělo snaží poslouchat přece jen více než v minulosti. Možná i díky tomu si na mistrovství Evropy v Berlíně splnila svůj velký sen. Ten medailový. V chodeckém závodě na 20 km vybojovala stříbro. "Mám velkou radost. Nevím, co jiného říct," hýřila Drahotová v cíli úsměvy na všechny strany. Doufá, že svým úspěchem pomůže vylepšit vnímání chodecké disciplíny.
"Přestat s tréninky, to se nestalo, ale snažím se víc poslouchat tělo. Zranění člověka zbrzdí, pak se z toho dlouho hrabe. Není nic horšího, než když člověka něco bolí. Obdivuju třeba Zuzku Hejnovou, že sem přijela a že vůbec závodila. Čím je člověk starší a déle trénuje, měl by být opatrnější," řekla Drahotová, která stále trénuje na kole. "To mě totiž pohybově neomezuje, ale běhání jsme kvůli okosticím omezili," dodala.
V centru Berlína začal krátce před plánovaným startem závodu unikat plyn a ženy tak nakonec běžely o téměř dvě hodiny později společně s muži. Drahotovou to ale příliš nevykolejilo. "Čekala jsem s tím, že v devět půjdeme na start, pak jsem byla ráda, že to odložili. Závod to nějak neovlivnilo, atmosféra byla neuvěřitelná, nečekala jsem to, celý kilometr byl úplně obsazený, fandili úplně všichni," povídala nadšeně Drahotová.
Medaili si hodně přála, zvláště po zdravotních problémech na loňském mistrovství světa v Londýně, kde závod nemohla dokončit. "Snažím se nevracet k minulé sezoně, to bylo celý protrápený. Nekoukám se dozadu. Už ta letošní sezona nasvědčovala tomu, že by to mohlo být dobrý. Soupeřky byly silné, všechny byly, věřím, dobře připravené. Nezradilo mě zdraví, nic, a myslím, že jsem prodala to, na co jsem měla," prohlásila.
Anežka Drahotová: "Trochu nervózní jsem byla, člověk se bojí toho zklamání. Šla jsem teď do toho s radostí, že mi všichni věří a těší se na to. Považuju to za své poslání, dělat chůzí radost. Ukázat, že to je hezký, dívat se a fandit, a že to není jen okrajová disciplína. Třeba se na to teď lidi budou dívat malinko jinak."
Do závodu byla podle svých slov stoprocentně připravená. "Šla jsem do toho s tím, že udělám vše, co bude v mých silách. Možná jsem ze začátku nešla takticky dobře. Ale říkali mi, že když se budu cítit dobře, že to zkusit mám. Kdybych to udělala jinak, třeba bych toho litovala, nemám rozmyšleno teď, jak bych to třeba udělala jinak. Bylo to těžký. Konec mě trochu mrzí, už mi docházely síly a víc už jsem udělat nemohla," řekla k závěru, v němž šla do čela Španělka María Pérezová. Sama Drahotová vylepšila svůj letošní nejlepší čas o více než půldruhé minuty na 1:27:03.
Třiadvacetiletá Drahotová už má doma čtyři roky starý bronz z ME v Curychu. "Tam to pro mě byl šok. Ze závodu si pamatuju nic, zase nic a pak, že jsme byly tři. Byla jsem mladší, bylo mi 19. V hlavě jsem to měla jinak nastavené," uvedla s tím, že ze sportovního hlediska se za tu dobu událo "strašně moc".
Své stříbro bere jako odraz celého realizačního týmu: trenérů, ale i její doktorky. "Ano, paní Sládečkové. Ale taky rodiny. Ségra se mnou byla na soustředění, co ta vytrpěla... Přítel taky. Je to strašně těžký. Chtěla bych jim poděkovat. Jsem moc ráda, že se podařily aspoň ty dvě medaile," vzpomněla na páteční stříbrný úspěch oštěpařky Nikoly Ogrodníkové.
A jaké budou oslavy? Pro změnu na mistrovství Evropy. "Půjdu to oslavit na stadion, na finále štafety 4x400 metrů. Bude asi nějaký dobrý jídlo, s rodinou to oslavíme, ještě nevím jak. Ale nic velkého neplánujeme. Těším se ale moc," řekla Drahotová.
