Bude to stačit? A je z toho stříbro. Věděla jsem, že si jdu pro medaili, řekla šťastná Ogrodníková
Po kvalifikaci z ní spadl stres. Umí bojovat. Myslela i na osobák. Ostatní se ne a ne chytnout. Stříbro. Stříbrné slzy. Příval emocí. Nikola Ogrodníková se může radovat z první velké medaile. Česká výprava díky ní neodjede z Berlína s prázdnou.
První pokus rozhodl. Zajišťovák 61,85 metru, ale kdo mohl tušit, že úvodní hod celé soutěže bude stačit na stříbro? Těžké chvilky v páté sérii, a pak? "Mám takový příval emocí… Uvědomuji si, že jsem tu medaili získala, a je to krásný."
Těžký balvan po kvalifikaci odhodila. To nejtěžší měla za sebou. "Ve srovnání se včerejškem jsem se cítila dobře. Měla jsem bojovnou náladu, věděla jsem, že si jdu do sektoru pro medaili. Nebyla jsem vůbec rozklepaná."
Jako v tranzu, raději dál než blíž. České barvy se zatím v Berlíně spíš trápily, tíha na bedrech jednotlivce se tak mohla násobit. "Trochu jsem se vyhýbala české výpravě, ani jsem nečetla žádné články na internetu. Nechtěla jsem poslouchat věty typu 'musíš nás zachránit', protože sama jsem věděla, že tam ta šance je, a nechtěla jsem si to tolik připouštět," popsala nejveselejší česká atletka pátečního večera.
Po stopách
První na řadě. S rozvahou. 61,85. Ostatní pronásledovatelky tak úspěšné nebyly. Kolem šedesáti metrů bylo nabito. Irena Šedivá dohodila oštěp do vzdálenosti 59,76 a stačilo to na průběžné šesté místo. Jenže pak přišel velehod 67,90 metru z ruky Christin Hussongové a byl z toho rekord šampionátu.
Němka byla vskutku při chuti a i svým druhým pokusem přes 62 metrů by šla do vedení. Ogrodníková ve třetí sérii znovu poslala oštěp přes 61 metrů, ale spokojená nebyla. Cítila, že má na víc.
"Bála jsem se, nevěřila jsem, že ten výkon bude stačit."
Slovinka Ratejová se nejlepší Češce této sezony výrazně přiblížila, ale zatím to nestačilo. Ogrodníková nebyla v sektoru sama. Irena Šedivá se prosmýkla do užšího finále jako sedmá. A čekalo se na to, jestli některá z oštěpařek najde sílu pronásledovat suverénní Němku v čele.
Litevka Jasiunaiteová se trefila do místa, které jako by oštěpy přitahovalo. Magnet byl umístěn někde těsně za hranicí 61 metrů.
"Soutěž je hrozně zdlouhavá, holky se dlouho před závody rozcvičují a po třech pokusech všechno klesá a únava stoupá."
"Chtěla jsem si hodit osobák, protože to bylo fajn, ale jak je člověk v bojovné náladě, tak je trochu staženější. Říkala jsem si, že 64 nebo 65 můžu hodit. Vůbec jsem nečekala, že se holky taky budou trápit jako já," prohlásila po závodě Ogrodníková.
Šedivá předvedla vyrovnané výkony, ale sedmé místo nevylepšila. Nedařilo se ani ostatním, medaile byla jistá. Ogrodníková dvakrát přešlápla a byl před ní poslední pokus. Zádrhel. "U pátého pokusu jsem měla problém s lýtky. Chytala jsem křeče a bylo to tak zlý, že jsem začala panikařit, protože jsem se vůbec nemohla rozběhnout a nevěděla jsem, jestli na ten šestý pokus vůbec nastoupím."
Přece jen to překonala, zkoncentrovala se a jen o čtyři centimetry byla horší než ve svém prvním hodu. Obličej v dlaních, slzy. Ve výskotu německých fanoušků, kteří oslavovali svou zlatou hrdinku, žila svůj sen nenápadně.
"Po posledním odhodu to byl hrozně velký příval a pak se to zastavilo. A když jsem viděla lidi, kteří mi přišli fandit, tak se to zase spustilo. Jedeme to v takových vlnách, nerozumím tomu."
První pózování s českou vlajkou. "Ani jsem nevěděla, co mám dělat." Takhle vypadá štěstí. "Teď jsem si dokázala, že jsem závodnice a patřím k lidem, kteří mohou získávat medaile."
