Fibingerová a Bugár obdrží Cenu Emila Zátopka

Fibingerová vedle titulu na prvním atletickém MS v Helsinkách, který na ploše bouřlivě oslavovala, získala bronz na OH 1976 v Montrealu, tři medaile na kontinentálních šampionátech pod širým nebem a rekordních osm titulů na halových mistrovstvích Evropy. Její pokus dlouhý 22,50 metru z jablonecké haly v únoru 1977 je dodnes nejdelším pokusem halové historie.

Atletice zůstala šestasedmdesátiletá Fibingerová věrná i po skončení kariéry, na svazu se věnuje marketingu. Kromě toho má na starosti chod rodinné pekárny a obchodu v Uherském Ostrohu. Oficiálního zařazení mezi sportovní legendy si váží. „Tohle bylo jediné, po čem jsem toužila. Chci za to neskutečně poděkovat. To, co jsem si v životě stran nějakých vyznamenání a ocenění přála, se dnes naplnilo a jsem šťastná,“ svěřila se. Připomněla, že třikrát dostala státní vyznamenání, v letech 1976, 1983 a 2015.

Sedmdesátiletý Bugár ještě před světovým titulem v Helsinkách získal v roce 1980 stříbro na olympijských hrách v Moskvě. O čtyři roky později měl ještě lepší formu, ale na OH do Los Angeles kvůli bojkotu závodit nesměl, což těžce nesl. Výkonem 71,26 metru dodnes drží národní rekord. V roce 1982 ovládl i anketu Sportovec roku. Po kariéře pracoval na Dukle v oddělení zahraničních styků. Působí v Českém klubu olympioniků. V roce 2013 skončil třetí v taneční soutěži StarDance.

Také on poděkoval Klubu sportovních novinářů za dnešní cenu. „Je mi ctí být mezi takovými osobnostmi, jaké tam jsou. Atletický svaz nic takového nedělá, žádná Síň slávy, vůbec se nezajímá o bývalé atlety. Já mám radost, že Klub sportovních novinářů si na mě vzpomněl,“ poznamenal.

Fibingerová s Bugárem se připojili k pětici atletů, kteří ocenění pro sportovní legendy udělované od roku 2000 získali před nimi. Prvním oceněným byl vytrvalec Emil Zátopek, jehož jméno cena od druhého ročníku nese. V roce 2003 byla laureátkou olympijská vítězka v hodu oštěpem z roku 1952 Dana Zátopková, o pět let později oštěpařský světový rekordman Jan Železný, v roce 2013 světová rekordmanka na osmistovce Jarmila Kratochvílová a naposledy v roce 2014 olympijská vítězka ve skoku do výšky z Mexika 1968 Miloslava Rezková-Hübnerová. 

Poprvé v historii tohoto ocenění budou mezi legendy uvedeni společně dva sportovci. „Já jsem moc ráda, že jsem tady s Imrichem Bugárem. Jsme oba vrhači, strávili jsme spolu spoustu času na soustředění,“ řekla Fibingerová za Bugárova souhlasu.

Fibingerová i Bugár spojili se sportem celý život

Bývalá koulařka Fibingerová považuje atletiku za svou největší lásku. Sportem po skončení aktivní kariéry díky zaměstnání na Dukle žil také národní diskařský rekordman Bugár, který vyhlíží dalšího českého „hromotluka“, jenž by se dokázal prosadit do diskařské špičky.

Fibingerová se uchytila na Českém atletickém svazu, vyhledává komerční partnery a stará se o ně. „Atletika byla, je a bude, dokud tady na tom světě budu, moje největší láska. Dokázala jsem po skončení sportovní kariéry dál pokračovat v práci pro atletiku. Doufám, že mi bude přát zdraví, abych mohla takhle pro atletiku pracovat, nic jiného si nepřeju,“ řekla.

Milovnice koček, kterých má jedenáct, je šťastná i v osobním životě. S partnerem možná svému soužití brzy dají oficiální punc. „Já doufám, já doufám, já na to čekám. Určitě se to pak dozvíte,“ podotkla. Právě partner jí pomohl při záchraně rodinné pekárny v Uherském Ostrohu.

Sleduje nejen atletické sportovní dění. Je ráda, že současná doba je pro vrcholový sport lepší, svobodnější. Atletice by přála, aby se aktuální úspěšní závodníci z mládežnických akcí prosadili i mezi dospělými. „Já se za to i modlím, aby naše atletika vždycky měla nějaké medaile. Nůžky se rozevřely. Konkurence ve světě je obrovská. Aby se ta česká atletika, naše zemička, neztratila,“ řekla.

Patřila k silné atletické generaci, která kvůli bojkotu přišla o OH 1984 v Los Angeles. „Myslím si, že i já jsem měla na olympiádu v Los Angeles slušně našlápnuto. Ale já jsem si zakázala věci z minulosti vytahovat, mě by to bolelo,“ poznamenala. „Jestli já něčeho lituju v kariéře, tak mně by pomohlo, že můžete mít kontakt s trenérem. Že můžete jít k bariéře a on vám říká, co máte udělat. To v naší době vůbec nebylo možné,“ dodala.

Bugár se dostal k disku poté, co při házené zranil brankáře ranou do kotníku a pak se bál vystřelit. U atletiky jako sportovec zůstal 21 let, pak dalších 30 let působil v Dukle v oddělení zahraničních styků. „Nedělal jsem jenom atletiku, ale všechny sporty. Furt jsem žil se sportem, sportem žiju. Atletika byla vždycky moje láska,“ uvedl.

Na následovníka v českých barvách zatím čeká marně. „Trochu jsem zklamaný z toho, že v současné době nemáme diskaře, který by byl schopen házet přes 65 metrů. Doufám, že do budoucna se nějaký hromotluk najde a bude pokračovat v naší české diskařské škole,“ uvedl.

Sportu obecně by přál investice do nových stadionů a mládeže. „Aby se dala budovat pyramida, musíme budovat základnu. Jak český sport, tak atletika potřebuje nové prostředí, inovaci, aby funkcionáři pochopili, že se musí investovat jak do mládeže, tak do stadionů a výchovy trenérů. Trenéři se musejí učit. Doba jde kupředu a jsou nové a nové metody,“ dodal.