Evropský rekord v maratonu v ohrožení? Podle Moena má největší šanci Farah
Evropský rekordman v maratonu Sondre Nordstad Moen je přesvědčen, že jeho vlastní výkon 2:05:48 z prosince bude brzy překonán. Velkou šanci by měl mít podle jeho slov britský vytrvalec Mohamed Farah, který se začal plně věnovat silničním závodům po odchodu z dráhy.
Čtyřnásobný olympijský vítěz v bězích na 5000 a 10 000 metrů Farah se podle Moena brzy stane nejrychlejším evropským maratoncem. "Myslím si, že Mo Farah můj čas příště překoná, takže já se musím soustředit jen na sebe a snažit se svůj výkon zlepšit. Ostatní běžce nemohu ovlivnit," řekl časopisu Athletics Weekly Moen, který na začátku prosince o 22 sekund překonal tehdejší evropské maximum tureckého reprezentanta keňského původu Kaana Kigena Özbilena.
Během loňského roku Moen ubral ze svého osobního rekordu více než sedm minut. Jeho výrazné zlepšení vyvolává pochybnosti mimo jiné u některých diskutujících na internetu. "Jsem na to zvyklý. Samozřejmě se všemi těmi dopingovými případy nejen v atletice, ale ve většině velkých sportů, nemám problém pochopit, proč lidé pochybují, když jsem byl schopen loni tak zlepšovat své časy," řekl vytrvalec, který má právě dnes 26. narozeniny.
Osobně příčiny svého raketového vzestupu vidí v tom, že konečně mohl trénovat naplno a že za uplynulý rok strávil více než 200 dní ve vysoké nadmořské výšce. "Pokud zůstanu zdravý a budou se mi vyhýbat zranění a budu moci dlouho dobře trénovat, tak vím, že se mohu rovnat s nejlepšími maratonci na světě. Když poběžím chytřeji než oni, tak je mohu porazit," poznamenal.
Před průlomovým rokem 2017 se potýkal se zraněními, takže neměl dostatečnou finanční podporu. V některých částech roku musel pracovat na plný úvazek v obchodě s běžeckými potřebami, aby si vydělal na soustředění v Keni. Myslí si, že v té době nemohl kvůli únavě prodat svůj potenciál.
Devatenácté místo v olympijském maratonu v Riu mu umožnilo, aby se už mohl věnovat naplno jen atletice. Nyní svou přípravu směřuje k mistrovství světa v půlmaratonu, které se uskuteční v březnu ve Valencii.
Od loňska dělí svůj čas mezi Norsko, Keňu a Itálii, odkud pochází jeho trenér Renato Canova. Tréninku obětuje téměř všechno. "Můj život v Oslu a v Keni je stejný. Mám maximálně tři nebo čtyři hodiny každou neděli s nějakými přáteli, zbytek týdne se soustředím jen na trénink," uvedl. Po půlmaratonském šampionátu bude patřit také k favoritům srpnového mistrovství Evropy v Berlíně.
