Následuje
Paralympijský magazín

Ze zápisníku katarského dročkaře

V práci míváme občas k obědu Guláš pražského dročkaře. Nesmějte se, musíme to jíst. Tenhle bizarní název si vykladám jako štiplavý odkaz na klasický eurovývar ze štaflu na Staromáku řidiče v teplácích s třemi pruhy (jejich značka podlehla autocenzuře). Své know-how ale mají i v Dauhá, které je taxikáři přímo zavaleno. Nečekají, až na ně mávnete, ale berou iniciativu s volantem do svých rukou. Troubí na vás, blikají světly, v klidu přejedou v hustém provozu čtyři pruhy (případně minimálně dva z nich zablokují) nebo alespoň všemožně gestikulují, abyste nasedli právě k nim.

Ondřej Nováček
zdroj: ČT24

Zapomeňte na hotelové taxi, nástupní cena tam začiná někde na pětinásobku. Když si ale v Dauhá stopnete běžné, tyrkysově zbarvené auto, jsou - vyjma mnoha vyklidněných, ale velmi profesionálních pohodářů s automatickou převodovkou a hip-hopovými megamixy - minimálně dva způsoby, jak se nechat lehce okrást. Klasické turbo, což je malé, před okem zákazníka skryté tlačítko, jímž řidič manuálně přidává zdánlivě odjetou částku na taxametru. Druhý pak samotný taxametr, který při nástupu, pokud si neřeknete, prostě nezapnou a na konci vybalí cifru, která se blíží obnosu v krabici s vínem.

A pokud máte štěstí jako já, nabídne se vám řidič přímo na ulici. Když jsem mu kývl, myslel jsem, že půjdeme k jeho autu sotva pár metrů. Musel jsem s ním ale přeběhnout celou dálnici (kdy mi v hlavě běželo, zda si mě nespletl s kunčaftem jiného ražení a nejedeme náhodou do uličky lásky) a ještě usmlouvat cenu. Pak už jen zbývalo nasednout do korábu, kterému technická prohlídka expirovala zhruba v době, kdy Husní Mubarak nastupoval do úřadu. Taxikář byl Egypťan, což jsem se dozvěděl těsně poté, kdy jsem si mu vylil srdce z výkonu brankáře Handawyho proti českému týmu. Pozdě. Nohu na pedál, "tobě to chlapečku osolím", psala mu tvář. Vzhledem k tomu, že nebylo možné, jak se v jeho veteránu připoutat, jsem se zaryl do sedadla a kdyby to jo hořelo, málem mu podepsal i svou konvertaci.

Při jedné z dalších toulek po městě, kde bude do doby, než se dostaví metro a rychlodráha, pojem hromadná doprava velmi vágní záležitostí, nás měl zase jiný mužík, jako vystrižený z filmu Bohové musí být šílení, zavést do nedalekého Intercontinentalu na pravidelné setkání s českými házenkáři. Problém je, že v Dauhá jsou hotely tohoto jména rovnou čtyři, nač troškařit. Začala honička s časem, s níž by neudělal nic ani Emír Gerkhan.

Problém zdejších lidí je hlavně v dorozumívání. Všichni mluví svou vlastní verzí angličtiny se značně rozdilným akcentem, takže jednou vám vše odkývají, aby to vzápětí popřeli nebo rovnou nevěděli, o čem je řeč. Xixao se samozřejmě nechytal a s navigací si nerozumněl rovněž. Chtěl jsem mu tedy alespoň ukazovat směr, jenže i to bylo příliš. Kdybychom se nezeptali kolemjdoucích, zřejmě bychom skončili někde na hranicích se Saúdskou Arábií. Aleš Háma by měl radost. Vůbec tak nepřekvapí, že vám zase jiný taxikář sice zastaví, ale hned oznámí, že je nováček (těší mě, já taky) a neví, kam by měl vlastně jet. Tak zase nashle.

Jindy jsme se s chlápkem, který vypadal, že právě opustil brány Sing-Singu, dostali na Corniche. Sedm kilometrů dlouhou promenádu kopírující mrakodrapové West Bay na druhé straně lemují palmy, precizně upravené záhony a nekonečný odér benzinu. Z jedné strany osmiproudá silnice non-stop plná aut, které pět minut čekají, než padne zelená, na druhé straně mastné čmouhy v zátoce, po níž se prohání jedna převoznická loď za druhou a pobřežní hlídka sledující, zda náhodou nelezete do vody. To je totiž automaticky za pokutu.

Naším cílem se stal oficiální palac Emíra (jeden z mnoha), majestátní dílo s vlastní obrovskou mešitou, očividně postavené teprve nedávno. Nejsou kolem něj zábrany, divíme se, jenže sotva stačíme vytáhnout kameru, už vybíhá hlídač z nedaleké strážní boudy, míří k nám a zuřivě naznačuje, abychom si dali rychlý odchod. Banksy by se vyřádil, kamery jsou tu naprosto všude. Nakonec jsme tak byli rádi, že nás katarský dročkař, který jel zrovna kolem, odvezl zpátky do hotelu. S taxametrem bez turba.

Hlavní zprávy