"Zájem" Arsenalu ho rozesmál. Rád bych ale jednou šel výš, řekl Holý, jehož dojal Skalák

Nebojí se sám sebe označit za velkého fanouška Arsenalu. "Kanonýrům" přeje už od nějakých 13 let a v žácích v klubu dokonce absolvoval dvoutýdenní stáž. Proto když by měl Tomáš Holý říct vysněné angažmá, byl by to právě londýnský tým. 

A právě Arsenal byl v některých anglických médiích senzačně během léta právě s 206 centimetrů vysokým bývalým brankářem pražské Sparty nebo Zlína spojován. Titulky tehdy hlásaly: "Kdo je Tomáš Holý? Gigant z Gillinghamu..." Český gólman by si tak splnil velký sen, ale sám přiznává, že tehdejší informace ho spíše rozesmály. 

"Když jsem se to dozvěděl, tak jsem to označil za vtip víkendu," popsal Holý v rozhovoru pro web ČT sport.

Spojení vašeho jména s Arsenalem asi spoustu lidí zaskočilo. Tak jak moc byl odchod do Londýna reálný?

Ptal jsem se agenta Davida Baldy, odkud se to vzalo a co to znamená. Ani on ale nevěděl. Nikdo netuší, odkud ta informace přišla. Navíc po nákupu (Bernda) Lena a při brankářském stavu v Arsenalu jsem si nedokázal představit důvod, proč by tým jako Arsenal v tuto chvíli sáhnul po mně. Kdyby měli 5 brankářů a 4 se jim zranili a nikdo další by je kvůli smlouvě posílit nechtěl, tak O. K., ale nevím, co by se teď muselo stát, aby Londýňané podepsali brankáře z třetí ligy.

Arsenal ale nebyl jediným týmem, o kterém se psalo. Namátkou se spekulovalo i o Evertonu, Crystal Palace, West Hamu i druholigových týmech. Byla pravda aspoň toto?

Po nějakých strohých konverzacích s agentem vím, že tam nějaký zájem z druhé ligy je. Říkal, že tam jsou kluby, kterým se líbím a sledují mě. Já se ale v tom nyní více šťourat nechci, protože je to pro mě bezpředmětné. Řekl jsem mu, až přijde někdo s nabídkou, že mě chtějí, pak mi zavolej. 

Vy jste měl loni solidní sezonu. Udržel jste 10 čistých kont. Neuvažoval jste tedy o přesunu jinam?

No já si sezonu představoval ještě lepší. Nějaký možný odchod se každopádně řešil, ale stál jsem nohama na zemi a nijak jsem do toho agenta netlačil. Mám totiž za sebou první sezonu v Anglii a pořád jsem pro týmy no name hráč. Oni čekají, co druhý ročník, jak ho odchytám.

Takže jste si říkal, že setrvání v Gillinghamu zatím bude lepší.

Ano, je to jedna z lepších cest. Znám už lidi, lidi znají mě, mám tu lekce angličtiny, nemusím se stěhovat a mít starosti. Můžu se tak naplno koncentrovat na sezonu. Teď budu dělat vše, abych si přestup vysloužil třeba příští léto. Rád bych si jednou zahrál výš.

V dresu Gillinghamu jste se každopádně vypracoval na jasnou jedničku a mluví se o vás jako o nejlepším nebo alespoň jednom z nejlepších brankářů třetí ligy. Jak se to poslouchá?

Poslouchá se to dobře, ale je to jen názor. Nijak se tím nechlubím a spousta lidí by s tím nesouhlasila. Pro mě to ale znamená, že si chci takovou nálepku udržet.

Cítíte, že jste za tu dobu, co jste na ostrovech, udělal nějaký výrazný progres?

Přijde mi to dost podobné. Gólmanské umění v mém věku už nejde moc naučit, člověk spíš piluje a udržuje správnou techniku a návyky, aby o něco z toho nepřicházel a neučil se něco jinak. Cítím ale pokrok, že jsme si s kluky z obrany, která se nezměnila, na sebe zvykli. Občas samozřejmě nějaký zápas ulétne, už však víme, co od sebe očekávat a co si můžeme dovolit.

Začátek ročníku ale úplně obraně nevyšel, když po 5 zápasech máte už 8 inkasovaných branek. Přitom loni jste měli sedmou nejlepší defenzivu ligy.

To je pravda. Bohužel hlavně za čtyři góly od Sunderlandu (domácí prohra 1:4) si můžeme sami, protože nemůžu říct, že by nás válcovali a donutili nás udělat chybu. My jsme jim ale dali čtyři dárky a oni je otevřeli.

Tento zápas považujete tedy za úlet, nebo je tam nějaký výraznější problém?

No to doufám, že to byl první a poslední úlet. V sobotu nás čeká další těžký soupeř a musíme se z toho poučit. Teď s tím nic neuděláme. Musíme být vzadu kompaktnější a důraznější.

Když se ještě ohlédneme za vaším dosavadním působením. Je nějaký zápas, na který jen tak nezapomenete?

Určitě to je dvojzápas s Charltonem. To byly duely, speciálně ten první, které mi hodně vyšly. Pak jsou tam střetnutí proti Portsmouthu a Bredfordu, které mají velké stadiony a fanoušci to zaplní, jak domácí, tak i naši. To už člověk ani nejde hrát zápas, ale jde si užít zážitek. Sice se jedná o třetí ligu, ale řekněme si na rovinu, že mnohdy takovou návštěvu člověk nezažije ani u nás v nejvyšší soutěži.  

Jaké to pro brankáře zvyklého na české prostředí je, udílet pokyny v takovém prostředí?

Je to trochu těžší. Kolikrát neslyším ani sám sebe. Na druhou stranu ti kluci už mají něco odehráno a měli by se víceméně obejít bez mých pokynů. Tím nechci říct, že bych na ně neměl mluvit. Ale mnohdy je holt taková atmosféra, že se na ně nemůžu dokřičet.

Zejména v nižších soutěžích jsou ještě typicky britské stadiony, tedy s diváky velmi blízko. Líbí se vám?

Strašně moc. Mně to přijde mnohem lepší, než když je tam nedej bože atletická dráha, ploty a vypadá to jak vězení. Tuším, že na Wimbledonu jsou lidé tak blízko, že někdy, když odkopávám od brány a udělám si rozeběh, jsem k nim tak blízko, že by mi možná mohli dát i pár facek. Tam už stojí nalepení na bráně. Snad se nic vážného nestane, ale v Anglii jsou na podobné excesy hodně přísní.

Zpět k letošní sezoně. V třetí lize máte zatím odehraných 5 zápasů a jste devátí. Vládne v klubu spokojenost?

Kdyby se nám povedl zmíněný zápas se Sunderlandem na remízu a v posledním duelu s Coventry bychom urvali výhru, na což jsme měli, hodnotil bych to dokonale. I tak to ale musím brát pozitivně, jelikož když si vzpomenu na minulou sezonu, začátek byl špatný. Teď jsme ale třikrát v řadě ztratili, tak musíme zabrat a nesmíme to prochrupnout.

Cítíte, že jste nyní silnější?

Cítím a myslím, že i jsme. Jsem lepší na balonu, jelikož se nám jeden kreativní záložník uzdravil a druhý přišel. To nám extrémně pomohlo. Pak přišli dva mladí kluci, Brandon Hanlan a Regan Charles-Cook, z nichž jsem nadšený. Oba výborně pracují a mají chuť hrát. Nahnali čerstvou krev do žil dalším, jako jsou Tom Eaves a Josh Parker.

Změnily posily styl, jakým se prezentujete?

Ano, jsme mnohem přímočařejší, útočnější. Třeba záložník Charles-Cook, ten podle mě nesnáší hrát dozadu. Nikdy jsem ho neviděl hrát zpět. Tudíž on dostane balon a jeho první myšlenka je hrát dopředu. Z toho těží i ostatní kluci.

Loni jste byli sedmnáctí. Máte tedy letos vyšší cíle? Tedy jestli nějaké cíle máte.

Tady je bohužel cíl hlavně nespadnout, což mě trochu mrzí. Za mě je cíl hrát v první polovině tabulky. Kdybychom se dostali do play-off, člověk nikdy neví, tak bychom byli hloupí do toho nejít.

A co vaše osobní cíle, když 10 čistých kont je tedy málo?

No loni jsem jich chtěl 20, takže i letos by stejný počet znamenal splněný úkol. Kdyby jich bylo 15, tak bych na sebe alespoň nebyl tak naštvaný.

Nedávno jste narazil na dalšího Čecha, když proti vám stál Jiří Skalák s Millwallem v poháru. Jak jste si to užil?

Bylo to zvláštní, jelikož se mi něco takového stalo poprvé v životě. Jsem v Anglii a potkal jsem premiérově někoho, koho znám x let. Pokecali jsme před zápasem i po něm. Jirka se mi snažil dát i gól, což mu naštěstí stoper zatrhl. Bylo to až dojemné.

Hecovali jste se před zápasem?

To ani ne. On byl v roli, kdy s Millwallem trénoval chvilku. Řešil aklimatizaci v klubu, než že by mi tam chtěl frknout hattrick. Navíc po zápase říkal, že se necítil dobře. Že nemohl pořádně běhat a dýchat. Musím říct, snad se neurazí, kdyby to četl, tak mu to moc nešlo, ale on to uznal sám. Tak doufám, že bude brzy v sestavě.

V rámci ligy navíc můžete narazit na brankáře Marka Štěcha z Lutonu.

Ano a velmi se na to těším. Strašně dlouho jsem ho neviděl. Bude to možná atraktivní, když si někdo uvědomí, že proti sobě stojí dva čeští brankáři, kteří dlouho byli skorospoluhráči ve Spartě a mají podobnou minulost. Tak to může být zajímavé.