Následuje
Panorama

Simon Yates: Z manchesterského velodromu až do růžového dresu

Zatímco se Chris Froome propadá do hloubky průběžného pořadí, na čele Giro d'Italia září jeho mladší krajan Simon Yates. Pětadvacetiletý cyklista vede Grand Tour poprvé v kariéře, nelze však říci, že by šlo o nezkušeného závodníka. Vždyť za sebou má již dráhařský titul mistra světa, distanc za porušení antidopingových pravidel, loňskou úspěšnou Tour de France či v neposlední řadě léta "soupeření" s dvojčetem Adamem.

Jaký to závod pro stáj Mitchelton-Scott. V šesté etapě mohli svěřenci ředitele Matta Whitea slavit úspěch, který se v profesionální cyklistice nevídá tak často – Esteban Cháves dojel spolu se Simonem Yatesem na vrchol Etny bok po boku na prvních dvou místech. O tři dny později přišla další velká sláva. Yates se v závěru vyšvihl k triumfu na Gran Sasso d'Italia.

V cíli zářil. "Byl to těžký závěr v tak vysoké nadmořské výšce (2135 m. n. m., pozn. aut.), zvlášť Pozzovivo tu byl velmi silný. Ten náskok ale není zas tak veliký, takže se nadále musíme snažit," líčil pětadvacetiletý rodák z anglického Bury. "Některé další etapy nevypadají na papíře tak těžké, ale na Giru není nic jednoduché," přemítal před reportéry.

Přitom když se svým dvojčetem Adamem do Mitchelton-Scott před čtyřmi lety přicházeli (tehdy australský tým nesl jméno Orica GreenEDGE), čekalo je odlišné prostředí od toho současného. Australané platili za nejlepší časovkářskou stáj na světě a jejich umění v jízdě proti chronometru bylo pověstné. Ne nadarmo vyhráli týmovou časovku tehdejšího Gira.

Oba sourozenci byli pravým opakem vysokých jezdců jako Luke Durbridge nebo Michael Hepburn, kteří lámali rychlostní rekordy v časovkách. Šlo o zvláštní kombinaci, tehdejší Orice se ale sázka na mladé závodníky vyplatila. Simon brzy putoval na Paříž-Nice a Tour de France, Adam objel Critérium du Dauphiné a v závěru roku i španělskou Vueltu.

Vzestup a trest

Následoval postupný poklus směrem vzhůru. Simon dojel v roce 2015 pátý v Baskicku a na Dauphiné, jen o místo hůře si vedl v Romandii. O rok později nakročil do dalšího skvělého jara sedmou příčku na Paříž-Nice a tým jeho přípravu směřoval směrem k červencové Tour. Avšak pak přišel vlastně jediný zádrhel v celé Britově dosavadní kariéře.

Po závěrečné etapě Závodu za sluncem totiž britský cyklista odevzdal dopingový test, v němž komisaři objevili látku terbutalin. Toto antiastmatikum mohou závodníci inhalačně užívat pouze po udělení tzv. terapeutické výjimky (TUE) – v tomto případě však astmatik Yates takové povolení neměl a od Mezinárodní cyklistické unie (UCI) obdržel čtyřměsíční trest.

Pro skeptiky šlo o další potvrzení jejich názoru – doping v cyklistice pokračuje i nadále (toto přesvědčení o pár měsíců později dále rozdmýchal případ Bradleyho Wigginse). Yates sám trest přijal a veřejně se za pochybení omluvil. "Nebyl jsem si toho vědom, ale vždy je to odpovědnost sportovce, aby věděl, co se mu dostává do těla," uvedl v červnu 2016.

Z dnešního pohledu z aféry Yates vyvázl bez většího pohoršení a škraloupu. Zatímco o generaci staršího Wigginse čekaly dva roky mediální kritiky a vyšetřování vládní komise, Simon Yates, který několik let závodil v barvách British Cycling a v britském dresu získal mj. zlato v bodovačce na dráhařském šampionátu v Minsku, se podobným debatám vyhnul.

Díky pouze několikaměsíčnímu zákazu navíc mohl být brzy zpět na silnicích. Na podzim vyhrál etapu Vuelty, kde celkově skončil šestý (bílý dres nenosil jen proto, že jej pořadatelé vůbec neudělují). Loni se pak vrátil na Tour de France, na níž uspěl sedmou příčkou a tentokrát již "skutečným" dresem pro nejlepšího jezdce do 25 let.

Obratnost, tým, rozvaha

Nelze tak říci, že by šlo o jezdce, který by si navzdory svému věku – stále jen pětadvacet let – neodžil své. Léta závodění na nejvyšší úrovni Simona Yatese vycvičila, navíc má díky své dráhařské minulosti také výhodu v obratnosti a manévrování pelotonem. Ke všemu jde o rozvážného jezdce, který má na Giro d'Italia v zádech tým obětavých pomocníků.

Mezi ně se řadí též Roman Kreuziger, avšak závodníkem, o kterém se na Giru letos hodně mluví, je spíše Jack Haig. Čtyřiadvacetiletý Australan byl strůjcem úspěchu na Etně, když do úniku dokázal vedle sebe samého "propašovat" také pozdějšího vítěze etapy Chávese. V deváté etapě zase do posledních kilometrů čistil cestu pro své lídry.

Jestliže se tak před startem Gira mluvilo často o síle Astany a Teamu Sky, jejich australští rivalové však zatím mají výrazně navrch. Haig byl po etapě na Gran Sasso v sedmém nebi. "Jeli jsme týmově skvěle. Kdo že to vlastně vyhrál – Cháves nebo Yates? No perfektní, jsem hrozně šťastný," líčil, když se dozvěděl odpověď.

Jeho lídr se mezitím neoddává přehnanému optimismu. Neodepisuje dokonce ani pochroumaného Chrise Frooma, který na něj po několika nepovedených dnech ztrácí z jedenácté příčky už bezmála dvě a půl minuty. "Samozřejmě, že ne. Ten závod je dlouhý a nemyslím si, že byste někoho mohli jen tak zatratit," míní Yates.

Další soupeři mají odstup menší a zvlášť Tom Dumoulin má v rukávu časovku v okolí Trenta. "Tom v ní na mě klidně může najet dvě nebo tři minuty, takže mám pocit, že je stále o něco napřed. (Domenico) Pozzovivo byl dnes velmi dobrý, stejně tak jako (Thibaut) Pinot – oni dva jsou hodně vyrovnaní, protože jeli skvěle taky na Etně. Takže je nesmím spustit z pozoru," ví.

Na peloton nyní čeká den volna a relativně přímočaré etapy deset až třináct, od nichž se očekává, že se stanou buď kořistí úniku, nebo se v nich prosadí sprinteři Elia Viviani a Sam Bennett. Zřejmě až příští víkend – etapa na Monte Zoncolan a kopcovitý den do Sappady, rodiště někdejšího běžce na lyžích Pietro Pillera Cottrera – znovu Yatese prověří.

Zdroj
ČT sport, cyclingnews.com, eurosport.co.uk, The Cycling Podcast

Hlavní zprávy