SERIE A 2017/18: Zlomí konečně někdo hegemonii Juventusu?

Není to nejlepší liga v Evropě jako před dvaceti lety a těžko říct, jestli se do této pozice v blízké budoucnosti vrátí. Ale Serie A se konečně vzpamatovává z pádu gigantů a její úroveň jde zase rok co rok nahoru. Napomáhají tomu na jedné straně úspěchy Juventusu v Lize mistrů, které vracejí Serii A kredibilitu. Turínský klub se dostal dvakrát za poslední tři roky do finále nejprestižnější klubové soutěže. Conteho a dnes Allegriho tým je ale vůbec fenoménem desáté dekády – šest scudett v řadě nevyhrál žádný italský tým v historii.

Pravda, v Evropě je dnes snadnější být hegemonem než dříve. Nůžky mezi úspěšnými a neúspěšnými se rozevírají, a tak se dá lépe využít úpadku soupeřů a vytvořit si mistrovskou dynastii. Ale přesto je fascinující, jakou cestu Juventus ušel za deset let od korupčního skandálu Calciopoli a svého administrativního sestupu. Bez obřích investic bohatých vlastníků se pečlivou prací na hřišti, v zázemí i na přestupovém trhu dostal zaslouženě na vrchol a nepolevuje.

Když je předem jasné, kdo vyhraje titul, může to neutrální diváky odradit od sledování ligy. Juventus měl ale každou sezonu silné vyzyvatele a o titulu nebylo v posledních letech minimálně polovinu sezon jasno.

Tentokrát by ale mohla mít Stará dáma situaci ještě těžší. Po odchodu Bonucciho do AC Milán, který navrch posílil řadou nadějných hráčů, Juventus přišel o velkou osobnost a Rossoneri mu budou dýchat na záda. Také je tu mimořádně atraktivní tým Neapole vedený Mauriziem Sarrim a vždy silný AS Řím.

Konkurence bezpochyby Serii A pomůže, ale to by se dalo říct i o francouzské, německé či španělské lize. Italské lize však i z marketingového hlediska může pomoci, že jména velkých italských klubů jsou pro fotbalové diváky stále o něco blyštivější, než třeba celky v Ligue 1.

Serie A také bude mít po letech čtyři místa v základní skupině Ligy mistrů a souboj na špičce by proto mohl vtáhnout více týmů. Italským klubům by tyto faktory mohly přivát i nové investory a sponzory. Ostatně na těchto polích má Serie A oproti jiným evropským ligám deficit, který ale může dohnat, pokud využije svůj značný potenciál.

V neposlední řadě jde i o české hráče, kteří v Itálii rostou do fotbalové krásy. Patrik Schick loni zářil v Sampdorii a zřejmě přestoupí do Interu, Ladislav Krejčí má za sebou velmi slušnou sezonu v Boloni a reputace Jakuba Jankta v Itálii po mimořádně slibné sezoně v Udine stoupá. Kdo ví, zdali by šanci nedostal zkraje sezony kvůli zraněním Bonucciho a Romagnoliho i Stefan Simič.

AC Milán buduje nový zářný tým, ale jak už jsme obeznámeni se (zatím) odstrašujícím sparťanským či povedenějším slávistickým příkladem, provést restart a budovat mužstvo na zelené louce chce čas. Rossoneri však přece jen mají základy, na kterých mohou stavět, včetně trenéra Vincenza Montelly. Velký italský trenérský příslib má zjevně důvěru vedení a může si tým sestavit i z velké části podle svého.

Juventus je ale stále o pár kroků napřed. Přišel sice o jednoho z nejlepších stoperů Evropy, má ale stále nejvyrovnanější a nejnabitější kádr, který si zachovává obrovskou vítěznou mentalitu, řadu opor a hladového mládí. Není asi také potřeba utvrzovat, že Max Allegri je nadále nejlepším trenérem v Serii. Dokud nebude titul v Lize mistrů v kapse, Stará dáma ve své zarputilosti a vůli vyhrávat nepoleví.

Ztráta Bonucciho je citelná, stejně jako odchod Daniho Alvese. I bez nich by ale Juventus klidně mohl být letos silnější. Velký stoperský příslib Rugani by konečně mohl dostat více prostoru na hřišti, stejně jako stále spolehlivý Benatia. Staré dámě se také podařilo přivést platného a stále mladého pravého beka Mattiu de Sciglia z AC Milán.

Skvělými akvizicemi na důležité pozice pak jsou Blaise Matuidi a Douglas Costa. Brankářskou alternativou za Buffona bude Szczesny, kterému se poslední dva roky v AS Řím nesmírně povedly. Juventus tak má ještě širší a kvalitnější kádr.

Atalanta, Sassuolo či Sampdoria nadále poskytují svěží vítr do Serie A a výborně pracují s mládeží. Inter by snad pod nedoceněným koučem Spalettim konečně měl opustit poněkud trapnou spirálu neúspěchů, navíc možná i s Patrikem Schickem. Čeští fanoušci si také mohou užít Jakuba Jankta ve stále důležitější roli v Udinese. A copak za zmínku nestojí i nadále elegantní Fiorentina nebo Neapol, jeden z nejatraktivnějších týmů loňské sezony v celé Evropě?

Je ale nemožné se bavit o letošní sezoně v Serii A a nezmínit AC Milán. Rossoneri se vracejí do Evropy před natěšeným San Sirem a pomáhá jim k tomu i nabušený nový kádr s řadou vynikajících posil. Upřímně, na současném přestupovém trhu vynaložit necelých 190 milionů eur na devět zvučných posil včetně Bonucciho či Andrého Silvy, jednoho z nejtalentovanějších útočníků světa, je neskutečný úspěch.

Otázka je, jak rychle se Milánu podaří všechny hráče skloubit do funkčního systému. A ačkoliv přípravné zápasy nejsou zrovna relevantním měřítkem, demolice Bayernu 4:0 je značným příslibem. Trenér Montella dokázal z Fiorentiny vybudovat velice atraktivní celek a nejinak by tomu mělo být i letos v Miláně. 43letý trenér už loni upustil od svého tříobráncového systému z Fiorentiny a míří k rozestavení 4-3-3.

Zdali na to ale má hráče, je otázka. Milánu na papíře chybí silní křídelníci, ani Borini, Suso nebo Niang zatím moc nepotvrdili předpovědi o své zářné budoucnosti. Ke všemu jde kromě španělského mládežnického reprezentanta spíše o hrotové útočníky.

Velký prostor v přípravě ale obdržel devatenáctiletý odchovanec Patrick Cutrone, který se v útoku na levém křídle i na hrotu dostal do výborné fazony – v Evropské lize se prosadil proti Craiově a dvakrát se trefil i proti Bayernu.

Jinak se ale tým rýsuje velice slibně. Jasnou jedničkou bude i nadále Donnarumma. Na stoperu je velký přetlak, když se o místo vedle Bonucciho perou talentovaný Romagnoli a posila z Villarrealu Musacchio. Zdali tedy bude mít nějaký prostor i Stefan Simič, je neznámá.

Pozice levého beka připadne Ricardu Rodriguezovi, který přišel z Wolfsburgu, zprava zase může podobně jako loni v Atalantě zářit Andrea Conti. Střed zálohy vypadá s Bigliou, Calhanoglem, Montolivem, Locatellim, Kessiém a mnohými dalšími rovněž velmi nabitě. Rodí se tu tedy velice mladý a sympatický tým.