POHLED Z ANGLIE: Bohemians jsou statistickou anomálií a hrají nad své možnosti

Svým způsobem to byl víkend, ve kterém se nic nestalo. Ti, kteří si pustili zápasy v Edenu a v Uherském Hradišti a doufali v selhání favorita, byli hluboce zklamaní. Ti, kteří věřili, že uvidí sestupem ohrožený tým, který se dokáže odstřihnout od ostatních soupeřů v boji o záchranu, rovněž neměli štěstí. Bomba Michala Škody sice mohla vnést do této poklidné situace trochu vzruchu, ale po konci všech zápasů v neděli odpoledne na tom Zbrojovka nebyla víceméně nijak hůře ani lépe než v sobotu ráno.

Ani upřímná výpověď Milana Baroše o současném stavu věcí v Ostravě příliš nevyčnívala. Koneckonců jen zopakoval, co si mnozí mysleli na lavičce i v klubovém vedení, a proto jeho invektivy neměly až takový dosah jako předchozí verbální útoky.

Jedno zákoutí v českém fotbale ale narušilo šedý víkendový trend. Jedno zelenobílé zákoutí ve Vršovicích, abychom byli přesní. Výhra Bohemians dostala Klokany na hranici dvaceti bodů a spolu s tím mnozí příznivci (alespoň na internetu) začali slavit záchranu v lize.

Nedělní výhra 2:1 nad Mladou Boleslaví byla zároveň šťastná, ubojovaná a bouřlivá. Mladá Boleslav byla v roli hostitelů a favoritů, Bohemka byla podceňovaným hostem, který doufal, že se vrátí do Prahy s něčím, co by se dalo popsat jako "solidní bod". Místo toho Klokani odjeli se všemi třemi.

Rozhodující gól Jakuba Nečase by si zasloužil, aby vyhrál kterýkoliv zápas, natož tak překotný a cynický jako tento. První gól reprezentanta do 21 let za Bohemians byl památný: Nečas převzal prudkou přihrávku od Dominika Maška a prohnal se přes Matěje Chaluše a Lukáše Mageru, aby našel čas a klid umístit střelu přesně mezi nohama Luďka Vejmoly. Byl to moment rychlosti a přesnosti v zápase plném faulů, potyček a přímých kopů.

Dokonce i trenér Bohemians Martin Hašek měl poměrně nevalné mínění o zápase. "V podstatě to nebyl moc zajímavý zápas pro diváka," prohlásil před novináři.

Ne že by to hráčům v zelenobílém vadilo. A čekalo by se, že nejspíš ani fanouškům v zelenobílém, kteří si udělali výlet z Prahy. Díky tomuto vítězství si Bohemians připsali jednadvacátý bod v sezoně a přeskočili Jablonec na šestém místě. Poprvé za delší dobu je Bohemka blíže místům v evropských pohárech než směsce týmů na opačném konci tabulky.

Letmý pohled na tabulku ukazuje, že Bohemians zatím hrají nejvíce nad své možnosti, a to i když vezmeme v potaz nečekaný vzmach Sigmy Olomouc na druhé místo. Třetí největší pražský klub je momentálně nad giganty českého fotbalu, jako je Zbrojovka Brno nebo Baník Ostrava, a to se ještě ani nebavíme o relativně nových zbohatlících z Jablonce či Mladé Boleslavi.

Tuto větu možná pro některé Bohemáky nebude úplně příjemné slyšet, ale Bohemians jsou statistickou anomálií.

Klub z Ďolíčku je poslední v tabulce střel na bránu, přičemž se mu podařilo vypálit pouze čtyřicetkrát v dosavadních 14 ligových zápasech. Dokonce i nejchudokrevnější útok v HET lize, a jediný tým, který je v počtu gólů v jednociferných číslech, Zbrojovka Brno, vypálil na bránu víckrát. Procento povedených přihrávek Bohemians je 75,2 %, což je znovu nejhorší číslo v lize, a ke všemu zatím čelili nejvíce útokům v sezoně. Když se to vše zkombinuje, není to příjemné čtení.

Přesto dokázal Martin Hašek udělat z Bohemians velice těžkého soupeře pro ostatní týmy. Bylo by lehké vytahovat obvyklá klišé a adjektiva, když máme popisovat letošní Bohemku, ale mnohá z nich stojí za to zmínit. Jsou dobře organizovaní, pozičně přesní, takticky zodpovědní a defenzivně solidní. A to vše vytváří z Klokanů celek, který je neskutečně těžké porazit.

Skvělým případem toho, jak Klokani umějí učinit život velice složitý pro své soupeře, byl jejich výlet do Štruncových sadů proti Viktorii Plzeň. I přes porážku dokázali lídra tabulky opravdu potrápit a otestovat jeho ofenzivní schopnosti. Klokani dokonce donutili Pavla Vrbu, aby změnil taktiku a sestavu už o poločase, aby Viktoria byla schopna přetlačit odolnou obrannou čtyřku Bohemians.

Ale může takový bohemácký zanďour fungovat v dlouhodobém měřítku? Nejspíš ne.

A proto je dvacetibodová hranice, kterou Bohemians o víkendu překonali, tak důležitá. Tím, že se přes ni přehoupli, to víceméně znamená, že jsou na dvou třetinách svého cílu, tedy zajistit si účast v první lize i na další rok. Historicky většina klubů s alespoň třiceti body přežije, a kluby s menším počtem bodů mají problémy. Ještě devět bodů a Bohemians mohou v klidu odpočívat do konce sezony.

To se samozřejmě nestane, ale Martin Hašek se zatím zvládal popasovat s očekáváním extrémně dobře od té doby, co ke konci minulé sezony přišel do Ďolíčku. Pokud bychom měli učinit paralely k Premier League, určitě by šlo Bohemians přirovnat k Burnley (i když si nejsem moc jistý, jestli Burhemians zní tak dobře jako Zlíncester). Ale kromě toho, že Klokani upřednostňují kolektivní sílu nad individuálními schopnostmi, toho oba týmy moc společného nemají.

Předtím, než přišel do Bohemians, byl Hašek koučem velice atraktivního týmu Vlašimi v druhé lize a není důvod, proč si myslet, že by osmačtyřicetiletý kouč nemohl dodat trochu ofenzivní energie i do zelenobílé poloviny Vršovic.

S jádrem mladých, a kreativních útočných hráčů, které má k dispozici, toho Hašek určitě je schopný. Dominik Mašek, Antonín Vaníček, Jakub Nečas i Martin Hašek junior – všichni mají určitou jiskru, se kterou umí vmžiku změnit zápasy. Zajímavé také je, že přestože Bohemians nestřílejí mnoho gólů, procento proměňování střel mají druhé nejvyšší v lize za Viktorií Plzeň. Logicky tedy čím víc šancí a risků Bohemians učiní, tím víc gólů vstřelí.

Zimní přestávka se blíží a dlouhá pauza od soutěžních zápasů dává Haškovi a Bohemians šanci ještě vylepšit už tak pozitivní sezonu. Ale bývalý trenér Sparty si bude jistě vědom, jakou za sebou Klokani mají historii. Naposledy Bohemians začali tak dobře v roce 2011. V létě 2012 sestoupili. Ale blesk určitě neudeří dvakrát do stejného místa.

Nová sláva ze zahraničí

Během historie se čeští hráči čím dál víc snaží dostat do zahraničí a zahrát si v evropských soutěžích. Proč by to tedy nemohlo být stejné pro trenéry?

Jestli mají současné zprávy o zájmu chorvatského obhájce titulu z Rijeky o trenéra Liberce Trpišovského jakoukoliv pevnou půdu pod nohama, se teprve uvidí. Ale je povzbudivé vidět českého trenéra, který je spojován s prací v silné evropské soutěži. Tato role by byla naplněna různými výzvami, ať už od těch typických spojených s adaptováním se na novou zemi, až po boje s těžkou vahou - Dinamem Záhřeb, nejsilnějším chorvatským celkem posledních dvaceti let.

Možná to není tak oslňující nabídka, jako kdyby přišla třeba z Rakouska, Německa nebo Švýcarska, ale není to ani pouhý krok stranou. Pokud Trpišovský shledá své možnosti k osobnímu rozvoji v Česku za limitované (a dá se očekávat, že se tak zanedlouho stane), udělal by hůř, než kdyby odešel do zahraničí.

Lafata-ta-ta?

"Po zápase v Plzni jsme se sešli s vedením a shodli jsme se, že je potřeba začít se spoléhat na novou generaci hráčů," prohlásil Andrea Stramaccioni na nedávné tiskové konferenci.

S tím, že Stramaccioni preferuje na hrotu Josefa Šurala a Václava Kadlece a Marc Janko se znovu dostal do obrázku, se šance Davida Lafaty dostat se zpět do prvního týmu snižují. Spolu s tím, že jeho smlouva v létě končí, je zcela reálné, že jsme Lafatu viděli naposledy jako pravidelného člena prvního týmu. Znamená to tedy sbohem Lafatovi?

Ale kdyby se České Budějovice dostaly zpět do nejvyšší soutěže, kdo by ho nechtěl vidět znovu v černobílém za mateřský klub na poslední rozloučení?

------------------------------------------------------------------------------------------------------

A VIEW FROM ENGLAND: Bohemians are a statistical anomaly and the biggest overachievers in Czech football

In a sense, this past weekend was one in which nothing happened. Those tuning in to see an upset in Prague or Uherské Hradiště were left severely disappointed; those hoping to witness their relegation-threatened side catch a break and install some breathing space between themselves and the bottom two were – for the most part – left ruing their luck. Michal Škoda’s thunderous strike threatened to upset the apple cart, but by the time the full-time whistles had sounded on Sunday afternoon, the Moravian giants were arguably no better or worse off than they were on Saturday morning.

Not even Milan Baroš’s full and frank reflection on the state of affairs in Ostrava really stood out. After all, he was repeating what many on the sidelines and in the club’s hierarchy had been thinking and because of that, his diatribe failed to register the impact that his previous verbal attacks had.

However, one corner of the country bucked the beige trend of the weekend. One green and white corner of Vršovice, to be exact. Their win brought them up to the threshold of twenty points and with it, many supporters (on the internet at least) started to celebrate their survival.

Bohemians 1905’s 2-1 victory over Mladá Boleslav on Sunday was equal parts fortunate, scrappy and tempestuous. Mladá Boleslav, acted as the hosts and favourites; Bohemians as the underdog visitors, hoping to return to the Czech capital with what would be described as a ‘solid point’. Instead, the Klokani left central Bohemia with all three.

The deciding goal from Jakub Nečas was worthy of winning any game, let alone one as scrappy and as cynical as this. The Czech under-21 international’s first goal for Bohemians was one to remember: He picked up a stabbed pass from Dominik Mašek and breezed past Matěj Chaluš and Lukáš Magera before having the time and composure to place his shot straight through the legs of Luděk Vejmola. It was a moment of a pace and precision found in a game of fouls, fights and free-kicks.

Even Bohemians’ manager, Martin Hašek, had a dim view of the game. “Basically,” he said to the congregation of journalists afterwards, “it was not very interesting for the spectator.”

Not that those in green and white will mind. Neither, you suspect, will those in green and white who made the trip out from Prague. With that victory, Bohemians moved onto twenty-one points and leapfrogged Jablonec into sixth. For the first time in a long while, Bohemka are closer to the scrap for European places than they are the melee down at the bottom end of the table.

A cursory glance at the standings shows that Bohemians are the league’s biggest overachievers so far and that’s even accounting for Sigma Olomouc’s surprise surge into second. Prague’s third biggest club is, at the time of writing, above giants of the Czech game such as Zbrojovka Brno and Baník Ostrava, not to mention the relative nouveau riche of Jablonec and Mladá Boleslav.

This sentence might not sit well with sections of the Bohemáci, but Bohemians are a statistical anomaly.

The Ďolíček club rank last in the league for shots on target, with just forty managed in their fourteen league games so far. Even the HET Liga’s most anaemic attack, and the only team with a 'goals for' column stuck in single figures, Zbrokovka Brno, have managed more. Their pass completion percentage of 75.2% is, again, the league’s worst, and they have also faced the third most attacks at this stage of the season. Combined and it makes grim reading.

However, Martin Hašek has made this Bohemians side extremely tough to beat. It would be easy to throw out all the usual clichés and adjectives when describing Bohemka this season, but many of them are worth mentioning. They are well organised, positionally astute, tactically aware, and defensively solid. All that combines to create a unit that’s incredibly tough to break down.

A great case and point of their ability to make life incredibly tough for their opponents came a couple of weeks ago when they made the trip out to the Doosan Arena to take on Viktoria Plzeň. Even in defeat, they gave the league leaders a true test of their attacking abilities and even forced Pavel Vrba into the uncharacteristic action of changing his tactics and personnel at half-time in a bid to break through the resolute Bohemians back four.

But can this backs-to-the-walls display last in the long term? Probably not.

That’s why the twenty point marker that Bohemians achieved this past weekend is important. By reaching that threshold, it effectively signals that they are two-thirds of the way there to retaining their top-flight status for another year. Historically, clubs with thirty points survive and those with less struggle. Ten more points and Bohemians can rest easy.

Of course, that isn’t going to happen but Martin Hašek has been managing expectations extremely well since walking into the Ďolíček dugout towards the end of last season. If we were to draw comparisons to the Premier League, then the obvious one would be Burnley (though I’m not quite sure Burhemians works as well as Zlínciester). But besides being a proponent of collective strength over individual skill, that’s about where the similarities end.

Before joining Bohemians, Hašek was in charge of a wildly entertaining Vlašim side in the second division and there is no reason as to why the forty-eight-year-old cannot install some of that attacking vigour to the green and white half of Vršovice.

With a core of young, exciting and creative attacking players at his disposal, Hašek has the tools at his disposal to do so. Dominik Mašek, Antonín Vaníček, Jakub Nečas and Martin Hašek Jr. all possess a certain spark to change games in an instant. It’s also interesting to note that for all Bohemians lack of goals, their conversion rate is actually second only to Viktoria Plzeň. Logically, if more chances and risks are taken, then Bohemians goals for tally will track upwards.

The winter break is approaching and the long time away from competitive action gives Hašek and Bohemians the chance to improve on their positive first half of the season. However, the former Sparta coach will be well aware of history: The last time Bohemians started this well as in 2011. Come the summer of 2012 they were relegated. But lightning surely won’t strike twice.

Finding fame in foreign lands

Increasingly, it seems that for footballers of Czech descent, their stated aim to earn a move abroad and play in another European league. So why isn’t this necessarily the case when it comes to managers?

Whether the story connecting current Slovan Liberec boss Jindřich Trpišovský with the reigning Croatian champions HNK Rijeka has any legs is yet to be seen, but it is refreshing to see a Czech manager linked with a job in a strong European league. The role would be filled with challenges, ranging from the usual ones associated with adapting to a new country, through to taking on the might of Dinamo Zagreb, Croatia’s powerhouse of the last twenty years.

It might not be as glamorous as a post across the border in Austria, Germany or Switzerland, but it’s not exactly a sidewards move either. If Trpišovský finds his options to progress within the Czech Republic limited (and you expect that they will in the short term) he could do worse than explore a move abroad.

Lafat-ta-ta?

"After the match with Plzeň, we met with the leadership and decided we had to start relying* on a new generation of players," Andrea Stramaccioni told journalists at a recent press conference.

With Stramaccioni preferring Josef Šural and Václav Kadlec up front and with Marc Janko back in contention, the chance of David Lafata fighting his way back into contention. With his contract at Sparta up in the summer, it’s entirely plausible we have seen the last of Sparta as a first-team regular. So is it goodbye Lafata?

But if České Budějovice gain promotion back to the top flight, who wouldn’t love to see him back in the black and white of his hometown club for a final farewell?