Po kolejích a kostkách to jde i bez bot aneb půlmaraton naboso
Praha – Mezi více než dvanácti tisíci běžci se našli i tací, kteří si s sebou nevzali boty. Nebyl to omyl, ale záměr. René Kujan má za sebou spoustu maratonů po celém světě, a tak si dal novou výzvu.
"Rád bych vyzkoušel, co lidské tělo dokáže," prohlásil před startem sebevědomě Kujan. Na startu se pro jistotu zařadil až mezi poslední běžce.
Poté, co čelo závodu odstartovalo, zadní část, ve které byl i Kujan, to měla ke startu ještě několik set metrů. "Zima je mi akorát nahoru na tělo, ale to se poddá teď po pár metrech," popisoval Kujan.
Snadnější než si myslíte
Desátým kilometrem proběhli nejrychlejší závodníci po 28 minutách. Za další tři čtvrtě hodiny se tam objevil i Kujan. V první části trati se úmyslně šetřil a zkoušel, jestli běh naboso vydrží. "Zatím dobré, jsem překvapený, že už jsme v polovině. Trošku cítím pravý palec, ale snad to vydrží do cíle," řekl.
Po cestě potkal dalšího bosého kolegu. Spolu s ním běžel jindy frekventovanými silničními tahy až do Libně. Po dalších kilometrech po obou březích Vltavy přišel finiš na Mánesově mostě a cíl u Rudolfina. Kujan zvládl 21 kilometrů za necelé dvě hodiny.
Co teď? Přece maraton
"Závod byl překvapivě lehký – na to, že jsem neměl boty," prohlásil šťastný vytrvalec. Proto si už teď věří i na dvojnásobnou trať, Pražský maraton. "Start je jistý naboso. A možná si srabácky vezmu boty s sebou, kdyby to náhodou nešlo," prozradil Kujan. To zjistí už za pět týdnů, až spolu s dalšími deseti tisíci závodníky vyběhne ze Staroměstského náměstí.
