Pět faktorů, které rozhodnou klíčový jarní duel. Vyhraje Slavia nebo Plzeň?

1. Forma a herní projev

Není pochyb o tom, který z obou celků vstoupil do jara lépe. Slavia nejdříve v Edenu skolila Jihlavu 2:0 a poté sestřelila Příbram na Litavce hned osmi góly. Naopak Plzeň proti Středočechům vybojovala hubenou výhru 1:0 a poté jen remizovala ve Zlíně, a to ještě mohla po podprůměrném výkonu být ráda.

Nejde jen o výsledky, ale i o předvedenou hru. Plzeň neustále odvádí svůj standard, jen málokdy ale letos v lize předvedla výjimečný výkon. Výkonnost i herní projev Viktorie jsou stále jednotvárné, Pivarníkův tým často jede v zápasech na jedno tempo a málokdy vynikají individuality.

Na druhé straně se zdá, že Slavia ještě vylepšila své výkony z podzimu. Nové posily zatím výborně zapadly do týmu, úžasnou fazonu v minulém kole prokázali Ngadeu i Sýkora. Hlavně jde ale o týmovou práci, která je příkladná. Slavia dokáže svým soupeřům zasadit direkt mnoha způsoby – rychlými protiútoky, ze standardních situací, ale i zlepšeným postupným útokem. Skvěle je na tom i defenziva, od příchodu trenéra Šilhavého inkasovala jen sedmkrát ve čtrnácti zápasech.

2. Trenér

Roman Pivarník rozhodně není trenér, který by neměl na klub formátu Plzně. Své kvality opakovaně ukázal v Jihlavě, Olomouci i Bohemians. Viktoria je ale stále Pivarníkovým prvním velkým působištěm a trenér stále nedokázal, že by v klubu od svého příchodu něco výrazně změnil. Přes změny v kádru se základní jedenáctka stále příliš neobměňuje. Ani úmysl vštěpit týmu rychlejší přechod do útoku a náročnější herní pojetí se zatím nedaří naplnit.

Stagnace Plzně je nejlépe vidět v kontrastu se vzestupem Slavie. Sešívaní pomalu odepisovali šance na titul už po prvních kolech a paradoxně po vzájemném zápase s Viktorií. Poté ale přišel trenér Jaroslav Šilhavý a málokdo asi čekal, jak rychle dokáže celý tým probudit. Slavia se chytla hned v prvních zápasech, když zvládla těžký duel proti Liberci i derby proti Spartě. Získala tak sebevědomí, ustálila sestavu a doposud v soutěžním zápase neprohrála.

Drtivá většina jde přitom na vrub Šilhavého, který až na působení v Jablonci dostal své týmy zřejmě na hranici jejich možností. Jeho Liberec v roce 2012 ukořistil titul před nosy Plzně i Sparty, i když možnosti Slovanu rozhodně nebyly na stejné úrovni.

3. Taktika a vzájemná bilance

Jedna z nejpozoruhodnějších otázek duelu mezi Slavií a Plzní je, jakým způsobem se na sebe protivníci připraví takticky. Oba trenéři v první polovině sezony preferovali rozestavení 4-4-2, ale Šilhavému se v derby proti Spartě maximálně vyplatilo zahuštění středu na pět záložníků. K rozestavení na jednoho hrotového útočníka čím dál více inklinuje i Pivarníkova Plzeň, a takto nastoupila i ve velkých venkovních zápasech proti Zlínu, Mladé Boleslavi a doma proti Spartě.

Zcela logickým krokem pro Plzeň by bylo i nyní zahustit střed a hlavně posunout obrannou linii níže. Viktoria se v evropských pohárech dlouhodobě trápí s týmy, které mají rychlý přechod do útoku. Bránění balonů za obranu bylo z pohledu Plzně mnohdy zcela katastrofální. V českém prostředí ale Viktorii takto prověří jen málokdo, což je nepochopitelné – stejně jako to, proč více klubů nenapadá těžkopádnou rozehrávku stoperů Plzně.

Je nepředstavitelné, že by Slavia o problémech soupeře nevěděla a nesnažila se je využít. Přesně o to se pokusil už před týdnem Zlín a jen vinou špatného zakončování nezvítězil. Pokud Viktoria do utkání vstoupí s podobným plánem jako na zlínské Letné, nebude mít v Edenu šanci. Bleskurychlý přechod do útoku je hlavní zbraní Slavie a obecně týmů, které vede Jaroslav Šilhavý. Trenér sešívaných se ve velkých zápasech vždy snaží zejména přizpůsobit slabinám i přednostem soupeře. Ideální půdu pro to má i ve Slavii, jeho tým zatím působí velmi všestranně.

Pokud se Plzni přece jen podaří eliminovat primární přednost Slavie a bude hrát pasivněji a trpělivěji, může uspět. Její stárnoucí tým ale jen málokdy změří síly s tak energickým a technicky zdatným soupeřem. A pokud se tak děje, většinou to pro Viktorii nedopadá moc dobře.

Dalším nepominutelným faktorem je vzájemná bilance. I když se Slavii v posledních letech obecně moc nedařilo, na bilanci vzájemných zápasů s Plzní to nebylo tolik znát. Sešívaní z posledních osmi duelů s Viktorií zvítězili hned třikrát a jednou remizovali.

4. Individuální kvalita hráčů

Pokud Slavii a Plzeň srovnáme podle základních jedenáctek, ani jedna z nich nebude výrazně převyšovat tu druhou. Co má Slavia na hřišti v individuálních zdatnostech Ngadeua, Baráka či Sýkory, nahrazuje Plzeň naprostou týmovostí. Snad žádný hráč z její sestavy na ligové poměry nespadne pod hodnocení sedm z deseti.

Často se zmiňuje, že sešívaní se mohou spolehnout i na obří kvalitu schovávanou na lavičce. Jakýkoliv hráč je nahraditelný minimálně stejně dobrou alternativou, což je zvlášť ve velkých zápasech, kdy je psychická a fyzická čerstvost klíčová, obrovská výhoda. Totéž ale může říct i Plzeň. V zápase proti Zlínu sice Viktorii střídání nepomohla k lepšímu výsledku, ale dovolit si nechat na lavičce Hromadu, Zemana i Krmenčíka je velký komfort.

Přesto má Slavia výhodu v tom, že se může spolehnout na různé typy hráčů. Nejlépe je to vidět ve středu zálohy. Zatímco Plzeň stále nemá klasického defenzivního záložníka a její střed je přes velkou kvalitu hráčů poněkud statický, Slavia má v zásobě řadu univerzálů. V Příbrami hrála s dynamickými a ofenzivnějšími Hušbauerem či Barákem, a to si ještě mohla nechat na lavičce mistra Afriky Ngadeua. Šanci přitom ještě na jaře nedostali Jasmin Ščuk či nová posila Marco Alvir.

5. Zkušenosti a psychická odolnost

Pokud Plzeň nezvládne v lize zápas vyhrát, dokáže ho alespoň neprohrát. Stačí se podívat na statistiky – Viktoria v posledních čtyřech sezonách odehrála 107 zápasů a poražená odešla z hřiště jen dvanáctkrát. A to si ještě odnesla třetinu proher tehdy, kdy už měla jistý titul. Žádný tým v českém prostředí není více konzistentní a nedokáže lépe reagovat na kritiku a tlak. Plzeň navíc ve velkých zápasech prohrává zcela výjimečně. Se Spartou naposledy prohrála před třemi lety, což bylo i naposledy, kdy někomu přepustila titul.

Mladý slávistický tým ještě s bojem o titul v drtivé většině nemá zkušenosti – ze základní jedenáctky proti Příbrami ho má na svém kontě jen Josef Hušbauer za Spartu. Není samozřejmě nikdy jisté, jak se slávisté poperou s tlakem, který na ně vyvine vyprodaný Eden, který po osmi rozbouřených letech touží po titulu.

Na výsledcích ani herním projevu sešívaných ve velkých zápasech ale nebyla znát žádná nervozita. Od příchodu Šilhavého Slavia porazila Spartu, Liberec, Mladou Boleslav i Zlín – kromě Plzně pravděpodobně čtyři nejsilnější týmy v lize. Duel proti Viktorii ale bude mít ještě jiný rozměr.