Newcastle United: Všechno pro zisk, poháry musejí stranou
Newcastle - Sobotní porážka Newcastlu United se Sunderlandem nebyla jedinou věcí, na niž si musejí fanoušci Magpies zvykat. Klub ze severovýchodu Anglie vytvořil rekord, když prohrál v Tyne-Wear derby popáté v řadě. Newcastle United je sice klub v dobrém finančním stavu, ale ani přes obrovské příjmy nemá ambice vyhrát pohár. Na ten přitom jeden z nejpopulárnějších klubů Premier League čeká již od roku 1969. Co jej k tomu vede?
"Pět miliard liber, a co z toho máme my?" protestovali společně fanoušci Liverpoolu a Arsenalu při sobotním duelu obou týmů. Premier League přednedávnem vyjednala smlouvu s britskými televizními společnostmi na příští tři sezony v hodnotě 5,1 miliardy liber. Angličtí fotbaloví příznivci se však obávají, že peníze, které kluby obdrží, toho stejně mnoho nezmění. Ceny vstupenek neustále rostou, mnohé celky jsou tak či onak v červených číslech, a pokud ne, vlastníci často kumulují příjmy a nevyužívají je ani na adekvátní hráčské posily, ani na vylepšení klubové infrastruktury.
Jak velkou deziluzi mohou fanoušci v Premier League zažívat, ilustruje příklad Newcastlu United. Mnozí příznivci po celé Evropě by na papíře mohli fanouškům Magpies závidět. Jejich renovovaný stadion je v průměru třetí nejnavštěvovanější v zemi, klub je poměrně stabilním účastníkem Premier League a za uplynulou sezonu vykázal zisk v hodnotě 19 milionů liber (zhruba 712 milionů korun).
Jenže příznivci Newcastlu jsou vůči výkonům svého klubu na hřišti i mimo něj skeptičtí. "Okolo klubu není žádný rozruch, žádná očekávání," přemítá dlouholetý fanoušek a bývalá hvězda Newcastlu Alan Shearer. "Fanoušci chtějí snít o tom, že by jejich tým mohl být úspěšný, ať už v domácích pohárech nebo v těch evropských. Jenže vedení jim říká, že poháry nejsou důležité, že skončit do desátého místa v Premier League je důležitější."
Jedná se o paradoxní situaci. Žádná národní fotbalová soutěž na světě nedokáže generovat takové prostředky jako Premier League, a tak i podprůměrný anglický klub jako Hull loni v létě díky lukrativním smlouvám vynaložil více peněz na posily než Juventus, AC Milán a Inter Milán dohromady. A nejen Hull, veškeré anglické kluby utratily v létě zhruba tolik peněz, co celky z La Ligy, Serie A i Bundesligy dohromady.
Přes neustále narůstající příjmy a stále dražší posily však kluby Premier League v evropských soutěžích v posledních letech zaostávají. V letošní sezoně se žádný anglický celek neprobojoval přes osmifinále kontinentálních pohárů, za uplynulých pět ročníků se pak v semifinále Ligy mistrů objevily anglické kluby pouze třikrát. Naopak v pěti sezonách mezi lety 2005–2010 měla Premier League mezi čtyřmi nejlepšími v nejprestižnější evropské soutěži zastoupení hned v jedenácti případech.
Úspěch v Premier League je navíc pro všechny kluby svazující a nutí kluby do okamžitého bezhlavého utrácení. Celky na špičce tabulky se každým rokem obávají, že se nekvalifikují do Ligy mistrů a přijdou o velký zdroj příjmů. Celky ze širší špičky zase obětují úspěchy v domácích i evropských pohárech, aby měly větší naději na umístění v elitní čtyřce. Kluby ze středu tabulky činí totéž, aby se v Premier League udržely, sestupující celek totiž v nižších soutěžích získává násobně méně finančních prostředků z televizních přenosů.
Premier League je tedy obklopena myšlením v krátkodobých horizontech, a tak jsou pro kluby investice do mládežnických akademií, tréninkových center a vlastních stadionů až sekundární záležitostí. Navíc je podle bývalého kapitána Manchesteru United Garyho Nevilla zneužívána zahraničními agenty. Ti podle něj šponují přestupové částky za hráče, kteří ze svých dosavadních působišť neodcházejí s velkým nadšením a pouze si chtějí lépe vydělat anebo se dostat do lepších klubů. "Vyhazujeme velké částky za průměrné hráče a výstřední sumy za ty dobré. Ale stejně do ligy nedostáváme skutečnou elitu. A když takové hráče dovedeme, nakonec stejně chtějí zpátky do Barcelony nebo Realu Madrid," zlobí se expert Sky Sports.
Fanoušci Newcastlu jsou svědky přesně takového konání, pouze s tím rozdílem, že jejich klub nemá ambice kupovat elitní hráče. Příznivci Magpies jsou přitom zvyklí na to, že když jejich klub pravidelně nevyhrává trofeje – vzhledem k popularitě Newcastlu je zarážející, že na jakýkoliv pohár nedosáhl od roku 1969 –, alespoň se snaží přitahovat dobré hráče a prezentovat se atraktivním fotbalem. "Klub vždy zažíval vztek a frustraci a pády na dno, ale vždy měl také naději, a nezáleží na tom, jak malou nebo pomýlenou. Nějakou šanci. Newcastle je teď pomníkem pro smrt naděje, klubem, který existuje jen proto, aby existoval," píše v článku pro časopis Blizzard novinář George Caulkin.
25 let od Hillsborough: Tragédie, která změnila anglický fotbal (//sport/exkluzivne-na-ct-sport/269763-25-let-od-hillsborough-tragedie-ktera-zmenila-anglicky-fotbal/)
Necelých sedm minut se na prosluněném Hillsborough stačilo odehrát ze semifinále FA Cupu mezi Liverpoolem a Nottinghamem Forest. Když se však hra přelila před liverpoolskou bránu, bylo z televizních záběrů jasné, že je něco v nepořádku. Příběh tragédie, která navždy změnila tvář anglické kopané.
Newcastle měl od svého posledního ligového titulu v roce 1965 množství příležitostí k tomu, aby nejvyšší anglickou soutěž vyhrál znovu. V roce 1984 dosáhl na třetí místo i díky jednomu z nejlepších kanonýrů své doby Kevinu Keeganovi. Ten v polovině 90. let již jako trenér několikrát málem dovedl tým až na vrchol, nakonec jej však vždy předstihl dominantní Manchester United. Ani dvě finálové účasti v FA Cupu v letech 1998 a 1999 trofej nepřinesly. Přesto byl ještě před jedenácti lety Newcastle pod vedením legendárního Bobbyho Robsona tradičně na špičce tabulky.
Následující dekáda však pro klub byla podivná – Newcastle v roce 2007 převzal nynější majitel a vlastník sítě sportovních obchodů Sports Direct Mike Ashley a hned dva roky nato klub sestoupil do druhé ligy. Po svém návratu se Newcastle přeorientoval na zcela jiný model fungování. Časté debaty s fanoušky, úzké propojení s místními spolky a charitami, ale také neefektivní hospodaření a špatné výsledky na hřišti po příchodu ředitele Dereka Llambiase nahradila zisková léta a stabilita. Klub však zároveň víceméně rezignuje na zpětnou vazbu ze strany svých příznivců a svého města, ale také na ambice na větší úspěchy.
Pohárové soutěže pro vedení nejsou prioritou, ale překážkou. Anglické deníky často spekulují o tom, že trenéři Newcastlu jsou vedeni k tomu, aby tým do anglického a ligového poháru nenastoupil v plné sestavě. Výsledky jsou výmluvné – od chvíle, kdy se Newcastle probojoval zpět do Premier League v roce 2010, vstoupil do deseti ročníků domácích pohárů a devětkrát nepřešel přes druhého soupeře, jemuž čelil.
"Bradford, Reading, West Brom, Blackburn a Aston Villa – všechny tyto týmy letos byly ve čtvrtfinále FA Cupu a Newcastle už je ze hry. Čekal bych, že si vedení řekne: 'Proč tam proboha nejsme my?'" mrzí Shearera. "Jenže věc se má tak, že oni asi takhle neuvažují. To je věc, která mě na tom nejvíce mrzí. Vedení nám říká, že liga je hlavní prioritou a poháry ne. Jenže to je přesně to, po čem fanoušci touží – výjezd na Wembley, zápasy v Evropě."
"Klub, pro nějž poháry znamenají všechno, podstatu, marný cíl, všechna desetiletí čekání, je nyní klubem, kde poháry neznamenají nic, už nejsou "prioritou". Je to jen byznys, čistý byznys," přidává se Caulkin. A ziskový podnik je zřejmě pro vedení Newcastlu klíčový cíl. Klub přivádí poměrně levné posily a sází na dobrý skauting, což Magpies v sezoně 2011-12 dovedlo téměř do Ligy mistrů. Jenže ve své době ceněný modus operandi se od té doby zadrhává. Newcastle paběrkuje ve středu tabulky a ve chvíli, kdy dostane jakž takž slušnou nabídku na některého ze svých hvězdných hráčů, okamžitě ji přijímá. Za Yohana Cabayeho, Andyho Carrolla, Loica Rémyho, Dembu Ba či Mathiea Debuchyho nepřicházejí adekvátní, či snad dokonce kvalitnější náhrady.
Nejsou to však pouze výsledky na hřišti a nákupy a prodeje hráčů, co rozčiluje fanoušky. Vedení se od svých příznivců neustále odcizuje – klub například zakázal přístup tří lokálních novin, které by podle fanouška Newcastlu a uměleckého ředitele divadla Live Theatre "měly pro klub být rodinou". Svůj stadion, který již od 19. století nesl název St. James‘ Park, před několika lety přejmenoval na Sports Direct Arenu. Od tohoto pojmenování však klub po vlně kritiky fanoušků upustil. Podle příznivce Newcastlu a autora fanzinu True Faith Michaela Martina šlo o podobný krok, "jako kdyby byl anglický parlament přejmenován na 'Big Mac House of Commons'".
Velkým problémem pro mnohé příznivce je i propojení klubu s jeho hlavními obchodními partnery. "Znepokojuje mě, že klub není zapojen do vize, kterou máme pro toto město a nepomáhá nám ji rozvíjet. Operuje v izolaci od nás ostatních," myslí si starosta a fanoušek Newcastlu Nick Forbes. "Jsme v moderním, kosmopolitním městě pro 21. století a máme ambiciózní plány, jak podpořit lidi v tom, aby měli dobré, kvalitní a jisté místo v zaměstnání. A přitom tady máme klub, který vlastní majitel společnosti Sports Direct a jeho hlavním sponzorem je společnost Wonga."
Právě tyto firmy jsou přitom pod velkou palbou veřejné kritiky. První jmenovaná společnost zaměstnává 14 700 ze svých 19 000 britských zaměstnanců na "zero-hours" smlouvy. Kontrakty jsou jedním z ožehavých bodů letošních britských voleb a ve zkratce znamenají, že zaměstnanec nemusí až do poslední chvíle vědět, kolik hodin – a jestli vůbec nějaké – v nadcházejícím měsíci odpracuje. Wonga je zase jedním z předních britských poskytovatelů krátkodobých půjček s vysokými úroky. "Jsou to asi jedny z nejhorších symbolů obchodních praktik 21. století," tvrdí Forbes.
Jakým směrem se vedení Newcastlu vydá do dalších let, není zcela jasné. K týmu zřejmě po sezoně přijde nový kouč, velkou měrou se paradoxně na směřování klubu mohou podílet fanoušci. "Mnoho z nich přemýšlí o tom, že neprodlouží své permanentky," tvrdí Alan Shearer. Pokud by opravdu došlo k úbytku příznivců ze stadionu, klub by mohl přehodnotit některé své kroky a být aktivnější a přístupnější ve své strategii. Pro Newcastle je nadějným znamením, že se klub nepropadá do dluhů a vydělává. Mnohé však nyní nenasvědčuje tomu, že by pro současné vedení mělo existovat mnoho jiných cílů, než udržení se mezi anglickou elitou a finanční zdrženlivost.̒
