Myšlenky sportovce hrají velkou roli, říká mentální kouč Jelínek. Teď je cvičí u Plíškové

Co to vlastně znamená, být mentálním koučem? Podle Jelínka je to především vedení a myšlení. "Dalo by se říct, že je to taková inspirativní osoba, která vede sportovce k tomu, aby uměl pracovat se svou myslí. Aby se mysl stala jeho pomocníkem a ne tím, kdo ho ovládá. Myšlenka musí otěhotnět, aby vedla k akci u dotyčného," popisuje třiapadesátiletý Jelínek.

Hokejový trenér, který prošel Spartou a naposledy působil jako asistent v Mladé Boleslavi, spolupracuje s hokejistou Tomášem Hertlem, snowboardistkou Šárkou Pančochovou a už rok i s tenistkou Karolínou Plíškovou.

Na začátku všeho je zadání od sportovce. "Najde si vás z důvodu nízkého, někdy i příliš vysokého sebevědomí, nebo kvůli motivaci, koncentraci či ovládání emocí. Do těchto čtyř úkolů se dá zasadit problém a s tím se pak pracuje tak, aby se ten ekvalizér vyladil," říká Jelínek.

Podívejte se na záznam FB live webu ČT sport s Marianem Jelínkem:

Ve světě se mentální koučink stává pomalu běžnou věcí, v tuzemsku má rezervy. "V krizových situacích nás napadají myšlenky, které nechceme. Jsou to obavy, strachy, úzkosti a my na tu myšlenku můžeme, ale taky nemusíme zareagovat," vysvětluje Jelínek. "Ve sportu je problémových situací více. Doba je klipovější, tolerance mezi lidmi klesá, zápasů je více," pokračuje.

Jelínkovou vizí je, že mentálních koučů bude přibývat. "Za posledních deset let vnímám velmi extrémní nárůst poptávky. Jsem třeba zván před určitými akcemi k týmům. Je čím dál větší hlad, na druhé straně se mentální koučink nedá moc dobře vystudovat, a když, tak spíš v cizině. Věřím tomu, že je v tom určitá budoucnost."

Rozdíly mezi sportovci nevidí, jde přece hlavně o mysl. "My máme zaškatulkováno, že sportovci mají nějaké pohybové rozdíly, ale mysl jako taková podléhá strachu nebo úzkosti, ať už je to plavec či tenistka, úplně stejně," tvrdí Jelínek, který začal nově spolupracovat i se šachisty.

Jak takový start mentální přípravy vypadá? Základní je poznat se navzájem. "Takzvaně face to face. To bývají první dvě tři schůzky. Pokud pak už nemohou být, třeba Karolína je pořád ve světě, tak využíváte techniky – telefony, skypy. Má to výhody i nevýhody. Když píšete mail, má dotyčný čas na to, aby odpověděl, takže tam píšete určité jiné věci, než když očekáváte okamžitou reakci."

S Plíškovou začal spolupracovat před rokem. "Nikdy jsem žádného sportovce neoslovoval, abych hledal klienta, to takhle nefunguje. Práce je založená na důvěře. První krok důvěry je, že si vás najde člověk z nějakého důvodu sám. Tady ta situace nastala," začíná Jelínek, bývalý osobní trenér Jaromíra Jágra.

Narazil na něj Plíškové partner a nově i manažer Michal Hrdlička, který studoval některé Jelínkovy publikace. "Ty se mu zalíbily, pak o tom mluvil s Karolínou, a ta mě oslovila. Určili jsme si pravidla hry – například nikdy nechci obcházet trenéra, takže velmi úzce spolupracuji s Davidem Kotyzou. On je s ní i daleko častěji a může reagovat daleko více."

Přestože podle Jelínka vypadá Plíšková leckdy až kamenně, i ona má rezervy. "Ale nechci dělat psychologický striptýz," směje se. "Kája je introvertní, přemýšlivá holka. Vypadá jako ledově klidná, ale věřte tomu, že někdy zdání klame. Není tak extrémně vyrovnaná, jak to některým připadá," dodává.

Nejideálnější podle Jelínka každopádně je, když může být mentálním koučem trenér jako takový. "Pokud má mentální kouč hráčům co dát, může být prospěšným. Ale základní principy by měl umět ovládat sám hlavní trenér. Sport s tím ale pracuje. Před třiceti lety nebyli žádní výživoví poradci, kondiční trenéři, a podívejte se teď. Jednou tu bude i někdo, kdo se bude starat i o vnitřní nastavení člověka."