Následuje
Panorama

BLOG: Jak pomohlo letošní mistrovství světa popularitě šachů?

New York – Právě skončené šachové mistrovství světa nám ukázalo nejen vyrovnanou hru Magnuse Carlsena a Sergeje Karjakina. Diváci v New Yorku i za monitory svých počítačů po celém světě sledovali turnaj, který může pomoci popularitě tohoto sportu. 

Šachové mistrovství světa
zdroj: ČTK/AP autor: Mary Altaffer

Skvělý šampion dvacátých let José Raúl Capablanca prý v obavě z toho, že v budoucnosti bude pro šachisty díky jejich vzrůstajícím dovednostem příliš snadné hrát na remízy, uvažoval o změně šachovnice. Ta v jeho představě měla rozměry 10 x 8 polí a dvě zbrusu nové figury – kancléře (s kombinací tahů věže a jezdce) a arcibiskupa (střelec a jezdec). 

Těžko odhadovat, jak by se kubánský šachista díval na letošní mistrovství světa, kde remízami skončilo hned deset z dvanácti klasických partií, přičemž ta poslední vyvolala dokonce kritiku ze strany publika. Tomu se zdálo pouhých třicet tahů a pětatřicet minut hry málo. Organizátoři turnaje, který se odehrával po tři týdny v New Yorku, situaci řešili nabídkou vstupného i na rozhodující tie-break. Publikum by ale nikdy, a to v žádném sportu, nemělo určovat, jak se mají nebo nemají sportovci chovat.

Remízy k šachům patří a v případě letošního turnaje se díky nim drželo napětí až takříkajíc do posledních minut. Bylo to navzdory všem předpokladům – očekávalo se, že Karjakin bude Carlsenovi vzdorovat, ale že tak dlouho a bezmála hrdinsky, s tím počítal málokdo. Ruský šachista si díky tomu vydobyl respekt a obdiv mnoha fanoušků sportu.

Sergej Karjakin
zdroj: Reuters

Mistrovství světa pomohlo jeho umístění i způsoby sledování

Letošní mistrovství světa tak i díky Karjakinově chladnokrevnosti patřilo k těm nejlepším v nedávné historii. Pomohlo tomu mimo jiné i to, že se pořádání ujal New York, a ne "bezejmenné" město, a také určitá popularizace na internetu. Divák, který chtěl mistrovství sledovat, měl na výběr z několika možností a mohl tak na šachy koukat třeba za komentáře aktuálně sedmnáctého hráče světa Petera Svidlera (v tandemu s excentrickým velmistrem Janem Gustafssonem).

Samotné "finále", tedy čtyři partie rapid šachu (v případě remízy by se pokračovalo dále bleskovým šachem a případně i armagedonem, k tomu ale nedošlo), bylo brilantním a veskrze důstojným vyvrcholením celého turnaje. Mnozí, jako například legendární Michail Botvinnik, by zřejmě nesouhlasili, ale takovéto rozhodnutí šachovému zápasu slušelo.

PŘEČTĚTE SI ZHODNOCENÍ ŠACHOVÉHO EXPERTA MARTINA PETRA (//sport/ostatni/344692-pohled-odbornika-sachovy-kral-se-vratil)

Tisková konference po závěrečném duelu
zdroj: ČTK/ZUMA autor: Nancy Siesel

"Pomalé sporty" mohou najít širší publikum

Publicista Stephen Moss na stránkách Guardianu ve svém shrnutí zmiňuje, že šachy bývaly důležitým tématem sportovních publikací i obyčejných hovorů. Partie, jako ty mezi Anatolijem Karpovem a Viktorem Korčnojem, nebo později Karpovem a Garri Kasparovem, byly součástí veřejného dění. Těžko lze toto říct o současných šachových soubojích, newyorské mistrovství světa ale ukázalo, jaký mají šachy náboj a že jejich sledování nemusí být jen pohledem na hýbající se figurky.

V Carlsenovi má šachový svět brilantního šampiona, který je (navzdory tomu, že letos dělal dříve nevídané chyby) schopen najít pod tlakem výtečné tahy. V Karjakinovi zase našel chladnokrevného oportunistu, jemuž sázka na komplexní defenzivu a malé riziko téměř vyšla. Jejich duel byl soubojem odlišných stylů. Způsob pokrytí turnaje zase ukázal, že "pomalé sporty", jakými šachy jsou, mohou být atraktivní i mimo úzkou komunitu sportu.

Snad, jak Moss poněkud skepticky zmiňuje, nedojdou šachy osudu například ploché dráhy nebo dostihů, jejichž popularita šla po období slávy prudce dolů. Duel mezi Carlsenem a Karjakinem pro to udělal podstatný díl práce.

Šachový Mozart Magnus Carlsen
Zdroj
ČT sport, Guardian

Hlavní zprávy