Rok od Armstrongova pádu na dno
Praha – 22. říjen se do historie sportu zapsal jako den, kdy padla ikona. Přesně před rokem se definitivně rozpadl obraz Lance Armstronga jako příkladu vítězství lidské vůle nad životními nesnázemi. Sedminásobný vítěz Tour de France, který překonal zhoubnou rakovinu, přišel kvůli užívání krevního dopingu, růstového hormonu, steroidů, testosteronu a dalších látek o všech sedm titulů z nejslavnějšího závodu a ze vzývaného vzoru se ze dne na den stal padouch.
Armstrongův životní příběh dlouho připomínal pohádku o touze po životě a vítězství. Nejmladšímu profesionálnímu mistru světa na silnici byla v roce 1996 diagnostikována rakovina varlat a lékaři mu dávali jen padesátiprocentní šanci na přežití. O sedm měsíců později byl ale zdravý, v únoru 1998 už opět závodil, a dokonce dokázal sedmkrát za sebou dominovat na nejslavnějším cyklistickém závodě světa.
Mnohým sice přišel Armstrongův příběh až příliš zázračný a osočení ze zneužívání zakázaných látek se objevovala takřka po celou jeho kariéru, potvrdila se však až poté, co cyklista sám skončil s profesionálním závoděním. Armstrong dlouho nařčení odmítal, přiznal až čtvrt roku poté, co mu byly odebrány tituly, a to slavné americké moderátorce Oprah Winfreyové. Armstrong při interview působil značně nervózně a nesvůj a na otázky o dopingu odpovídal jen ano, nebo ne. Během několika minut se ale přiznal ke všemu, co vždy odmítal.
Přestože se pro mnohé stal Lance Armstrong synonymem sportovního padoucha, zdaleka ne všichni bývalou cyklistickou hvězdu odepsali. "Pro většinu fanoušků Lance Armstrong zůstane pořád hrdinou. I pro drtivou většinu cyklistů, kteří závodili v jeho době – jeho soupeře – zůstane tím nejlepším. Protože sedmkrát byl na nejlepším místě, takže Armstrong pro některé lidi za hrdinu platí," myslí si redaktor Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu Tomáš Kohout.
Otázkou zůstává, zda se přiznání Lance Armstronga stane milníkem, po němž bude cyklistika "čistým" sportem, či nikoliv. "Metody testování jsou dnes přesnější. A navíc už nefunguje takové to skrývání. Bývalí funkcionáři mi říkali mimo záznam: 'Jo, ono se nejdřív udělalo tytyty při prvním prohřešku, pak se udělalo bububu a potom následoval trest. Nejlépe šest měsíců přes zimou.' To už, řekl bych, teď určitě nejde," tvrdí Kohout.
Jedním dechem ale dodává. "Vždycky budou mít ti, co podvádějí, náskok před těmi, kteří se snaží odhalovat doping."
