Itálie je aktuálně centrem evropského volejbalu. Popularitě tohoto sportu přitom na přelomu 60. a 70. let pomohl český reprezentant Josef Musil, který strávil dvě sezony v Modeně. Právě tento klub pak v roce 1970 dovedl k ligovému titulu. Místní na Musila dodnes nezapomněli.
Klub tehdy vlastnil Giuseppe Panini, majitel tiskárny, která poslula jako výrobce sportovních sběratelských kartiček. Jeho syn Antonio si na Musila pamatuje. „I po tolika letech jsem stále přesvědčen, že jsme měli štěstí, když k nám z Československa přišel tento člověk. Nejen jako vzor hráče, ale i lidské skromnosti, protože to byl skutečně velký šampion. V současnosti by takový hráč byl superhvězdou, bohužel v 70. letech to fungovalo jinak,“ uvedl na adresu prvního českého volejbalisty v mezinárodní Síni slávy Antonio Panini.
Jeho otec byl velkým příznivcem sportu. V roce 1966 založil v Modeně klub, který stejně jako tiskárna (a dnes i volejbalová hala) nesla jeho jméno. Tým v nejkratší možné době postoupil ze třetí do nejvyšší soutěže a před premiérou mezi elitou se Panini během olympijských her 1968 v Mexiku potkal s Musilem, jenž se tehdy výrazně podílel na zisku bronzových medailí.
„Nedokážu si představit, jak spolu mluvili, protože Josef uměl jen česky a můj otec jen italsky. Přesto se nějak dokázali domluvit. To svědčí o tom, že si lidsky rozuměli. Podívali se jeden druhému do očí, podali si ruce – a to stačilo,“ vzpomínal Antonio Panini na osudové setkání. Protože byl Musil v té době i díky dvěma titulům mistra světa a Evropy zasloužilým reprezentantem, mohl si v 36 letech vyzkoušet první zahraniční angažmá.
Volejbal jen po večerech
Všichni místní hráči Panini přes den studovali, a tak se Musil s majitelem klubu domluvil, že bude pracovat v jeho továrně. „Řídil vysokozdvižný vozík, celý den přemisťoval krabice a večer šel hrát volejbal. Pro mladé hráče to bylo velké ponaučení, když viděli, jak je pracovitý,“ vzpomínal Panini mladší, jemuž v té době bylo deset a spřátelil se s podobně starým Musilovým synem Petrem.
Musil rovněž pomáhal tehdy ještě nepříliš známému trenérovi Modeny Franku Anderlinimu s koučováním. „Josef měl obrovské zkušenosti, takže mu radil, jak ostatní volejbalisty co nejlépe zapojit do hry, jaké mají technické přednosti. Takže byl hráčem a zároveň takovým druhým trenérem,“ doplnil Panini.
Ačkoli měly obě strany zájem pokračovat ve spolupráci, kvůli začínající normalizaci se Musil v roce 1970 musel vrátit do Československa. Když ale Modena hrála zápas tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí v Polsku, „Bulda“, kterému ještě dobíhala smlouva s Panini, sedl v Praze na vlak a dojel za svými spoluhráči do Varšavy. Italové pak senzačně zvítězili 3:2, což bylo jedno z prvních vítězství týmu ze západní Evropy nad soupeřem z východu.
V polovině 70. let se Musil do Itálie na dvě sezony vrátil už jako trenér. S bývalými spoluhráči nadále udržoval kontakt, občas za ním jezdili do Prahy. V novém miléniu na něj v Modeně navázali Michal Rak, Jakub Veselý a Jan Štokr.
Podle Paniniho je neoddiskutovatelné, že právě Musil, který zemřel v 85 letech v roce 2017, jim i ostatním cizincům otevřel dveře do italské ligy.
