BLOG: Plzeň mezi obry už nemá co ztratit, jen získat

Sázka na tři stopery nevyšla a vstup Plzeňáků do zápasu vypadal silně vystrašeně. Edin Džeko, slavný bosenský veterán, který Viktorii naloží, kdykoliv si vzpomene (devět zápasů se Západočechy, deset gólů), toho v prvním poločase také hned využil. Šikovně obstřelil Staňka v brance a otevřel Interu cestu k prvním bodům ve skupině.

Plzeň potom přeskupila řady a místo běhání za míčem přece jen začala hrát fotbal. Kouč Michal Bílek litoval úvodu zápasu. "Začátek jsme nezachytili, proto jsme rozestavení poměrně brzy změnili," vysvětloval, ale jako příčinu porážky hru se třemi stopery neviděl. "Hráli bychom asi znovu stejně, jen bychom třeba změnili nějaké maličkosti," odpověděl na dotaz, jestli by po zkušenostech z úvodu utkání udělal něco jinak.

A nemyslím si, že by zkušený trenér, který už v Plzni dokázal víc, než si před jeho příchodem kdokoliv představoval, něco prokoučoval. Jediná chyba tak byla nejspíš ve vyladění hráčů na zápas. Zatímco Inter začal sebevědomě, Viktoria po zkušenosti z Barcelony hrála až moc při zdi.

Proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko – říká staré pořekadlo. Jenže Viktoriáni byli u brodu tak blízko a kalhoty měli tak nízko u kotníků, že se s nimi už zkrátka fotbal moc hrát nedal.

"Chtělo to víc odvahy. Inter na hřišti dominoval," konstatoval znalec italského fotbalu a slavný internacionál Marek Jankulovski pro televizní stanici Premier Sport 2.

"Měli jsme si víc dovolit," řekl také Adam Vlkanova, který se jako jeden z mála Plzeňáků na hřišti občas pokusil něco vymyslet a předvést.

A jeho spoluhráč Jan Sýkora potvrdil, že v přípravě nic nepodcenili, jenže... "Připravovali jsme se na ně, ale realita byla jiná," prohlásil fotbalista, který dal v Barceloně zatím jediný gól Viktore ve skupině a nejblíž vstřelení branky byl i proti Interu.

Po půlhodině a za stavu 0:1 se český mistr probudil a konečně začal hrát i on. Jenže kdo čekal, že po přestávce zkusí Bílkova parta na Inter vlétnout, nedočkal se. A když pak zbytečně na polovině soupeře fauloval Bucha a dostal červenou kartu, bylo vymalováno.

"Je to obrovská zkušenost pro nás i pro hráče," hledal pozitiva po zápase kouč Bílek s tím, že rozbor zápasu ukáže, na čem je třeba zapracovat. Takže druhá, i když trpká, zkušenost po utkání v Barceloně.

Je to dilema. Plzeňský David proti fotbalovým Goliášům už teď ale nemá moc co ztratit. Nehrozí už nic horšího, než že dostanou další nakládačku od týmů z nejvyšších pater výkonnosti, což jim může trochu sestřelit sebevědomí v cestě za obhajobou titulu i v lize. Ale když to klapne, tak se můžou ukázat jako už dřív třeba Slavia, která v Londýně padla s Chelsea v boji 3:4.

Bílkův asistent a plzeňská legenda Pavel Horváth před zápasem v Barceloně prohlásil: "Věřím, že si kluci zahrají víc fotbal než tehdy my." Vzpomněl na porážku 0:2 starou 11 let. A je fakt, že i přes dardu 1:5 byli Plzeňáci aspoň nebezpečnější než parta kolem špílmachra Horvátha tehdy.

To se to mudruje, když za výsledek nemáte žádnou odpovědnost, napadne každého druhého a ti první o tom taky dlouho uvažují. Ale jak říká další staré přísloví: ať jsem bit, jen když se peru.

A když kalhoty zůstanou i před brodem nahoře, tak proč to nezkusit? Na postup ze třetího místa do Evropské ligy to už stejně nevypadá a ten, kdo to v téhle konkurenci čekal, byl jen nenapravitelný optimista.

Zkusit hrát to co v lize, ještě přidat další rychlostní stupeň, nemít strach z velkých zvířat a jít se do zápasu ukázat. Zkusit si ho užít, a ne přetrpět, to je cesta. Možná do pekel, ale znáte to – kdo se bojí, tak ať k nám do síně nechodí.

Víc štěstí a odvahy přeji Plzni už na 4. října v Mnichově, kde ji čeká další fotbalové monstrum jménem Bayern. A když to neklapne? Tak holt přijde další porážka. No a co? Čeká někdo něco jiného?

Ale překvapení by to bylo příjemné.